V polovině 70. let byl nucen odejít do Ostravy, ale mohl hostovat v zahraničí. Po deseti letech se vrátil do Prahy a působil v Divadle na Vinohradech a následně v Národním divadle. O svém životě napsal několik autobiografií, například Jedu k mámě, Mírnou oklikou a K přátelům.
Ocenění a uznání
Jan Kačer byl držitelem Medaile za zásluhy za vynikající umělecké výsledky a Řádu Tomáše Garrigua Masaryka. Na sklonku života reflektoval, že s věkem vidí svět jinak: „V těch osmdesáti člověk vidí svět bez ctižádosti, bez touhy vyniknout, a najednou máte ten život jakoby sladkej.“
Jan Kačer bude navždy zůstávat v paměti jako významná postava českého divadla a filmu, která ovlivnila mnoho generací diváků a umělců.