V prosinci 2008 se definitivně rozloučil s koncertní kariérou ve Vídni. Když se ho novináři zeptali, co mu bude nejvíce scházet, odpověděl bez váhání: „Adrenalin. A navzdory kašlání, mobilům a pískání naslouchadel i publikum.“ Jeho vztah k posluchačům byl hluboký a opravdový – nikdy se nad ně nepovyšoval, ale vždy se jim pokorně otevíral.
Brendel nebyl jen klavírista. Byl filozofem klaviatury, který dokázal hudbu nejen cítit, ale i vysvětlit. Jeho eseje o hudbě a interpretech jsou dodnes inspirací pro další generace.
Odkaz, který přetrvá
Brendelova hudba zůstává navždy zapsaná nejen v nahrávkách, ale i v srdcích těch, kdo ho slyšeli. Byl jedním z posledních velkých klavírních myslitelů – a jeho odchod je koncem jedné éry.