V roce 1976 se stala sólistkou
Zlom v její kariéře přišel v roce 1976, kdy se stala sólistkou spevohry. Režiséři postupně objevovali nejen její pěvecké schopnosti, ale také výrazný komediální talent a cit pro hereckou nadsázku.
Na jevišti dokázala vytvořit výrazné charaktery, díky kterým si ji diváci pamatovali ještě dlouho po skončení představení.
Během své dlouhé kariéry účinkovala v desítkách divadelních titulů a stala se jednou z výrazných osobností prešovské spevohry.
Diváci ji znali z desítek inscenací
Emília Jurčíková se objevila například v inscenacích Krásná Helena, Cindy, Miluje, ľúbi, zbožňuje, Mam’zelle Nitouche nebo Cherbourgské dáždniky.
Neomezovala se přitom pouze na spevohru. Jako host vystoupila také v činoherní inscenaci Ženský zákon.
Jednou z jejích posledních výrazných divadelních rolí byla Fruma-Sára v muzikálu Šumař na střeše v režii Jozefa Bednárika. Právě touto postavou se symbolicky rozloučila s prešovským divadlem.
Za celoživotní práci získala významné ocenění
Jurčíková nezanechala stopu pouze na divadelních prknech. Věnovala se také rozhlasové tvorbě.
V roce 2006 získala Cenu Literárního fondu za celoživotní dílo v oblasti divadla a rozhlasu.
Divadlo Jonáše Záborského nyní na svou někdejší kolegyni vzpomíná především s vděčností za desítky let, které věnovala jeho jevišti a divákům.