Psychicky byla Jahůdka překvapivě vyrovnaná. Uměla chodit na vodítku, znala pelíšek, mazlení i volný pohyb po zahradě. Vše nasvědčovalo tomu, že část života strávila kdysi v běžném domově, než se nešťastnou shodou okolností ocitla v rukou množitelů.
Azyl Bubáčkov se zaměřuje na důstojné stáří a klidný odchod opuštěných psů. Právě tam Jahůdka našla to, co jí bylo po většinu života upíráno – bezpečí a respekt.
Skrytá daň za „levné“ štěně
Nikdo dnes s jistotou neví, jak se Jahůdka do množírny dostala. Možná ji někdo předal v dobré víře, aniž by si ověřil, komu svého psa svěřuje. Realita byla krutá – místo domova skončila v systému, kde sloužila pouze jako nástroj na vydělávání peněz.
Dokud lidé budou kupovat štěňata „hezky a levně“, místo aby volili adopci nebo ověřené chovatele, budou podobné příběhy pokračovat. Za každým roztomilým štěnětem z množírny stojí utrpení jeho matky. Jahůdčin osud je toho bolestným důkazem.
Krátký čas, který měl smysl
V azylu strávila Jahůdka necelý rok, ale byl to čas naplněný vším, co jí dříve chybělo. Slunce, tráva, listí, gauč, láska, bezpečí. Navzdory všemu, co prožila, nezahořkla a zůstala vděčná za každý další den.
Dne 5. prosince odešla v klidu, doma, v milující náruči, poté co její tělo během několika dní podlehlo agresivnímu nástupu rakoviny. V Bubáčkově jí umožnili důstojně odejít, obklopenou klidem a láskou.