Jak její kariéra a osobní život vzkvétaly, jejího času s rodiči a bratrem bylo stále méně a méně. Občas je navštívila o víkendech, zavolala matce, ale dál už nemohla. „I když s matkou moc nemluvíme, stále na ni často myslím. Vím, že jí chybím. Mamka mi volala, ale já neodpovídala. Jednoduše nemám čas a nezvládám tempo této uspěchané doby. Dnes zpytuji svědomí. Ale čas nelze vrátit.
Že to mohla udělat jinak, si Pavla uvědomila až ve chvíli, kdy její matka loni náhle zemřela. Pro paní Pavlu to byla krutá rána, ze které se nemohla vzpamatovat. „Maminka je jediný člověk na světě, který mě bezpodmínečně miloval, a člověk, kterého jsem milovala, je pryč.“ Jestli maminku ještě máte, neudělejte stejnou chybu jako já,“ uzavřela svůj dopis.