Baba Vanga a smrt
‚Nepředpovídám budoucnost, jsem spíše prostředníkem mezi vyšším a pozemským světem‘. Proto smrt nepovažovala za tragickou, ale utěšovala pozůstalé, že mrtví jsou stále nablízku, dohlížejí na ně a někdy jemně zasahují do jejich osudu.
„Mrtví žijí v nás. Mrtví s námi komunikují prostřednictvím intuice, snů a emocí. Jsou chladem těla, náhlým teplem, pomíjivou vůní někoho dávno mrtvého“.
Podle knihy Proroctví ženy z Vangu, kterou napsala žena z Costadinu, „to nejsou zraněné myšlenky, to jsou zesnulí“. Baba Vanga proto věřila, že smrt je pouze začátkem nové cesty a otevírá dveře novým možnostem.
Slova Báby Vangy potvrdili ti, kteří se s ní setkali. Uváděli, že Baba Vanga přesně popsala jejich zesnulé příbuzné a sdělila jim poselství, která podle nich pocházela přímo od jejich příbuzných.
Duchové mezi námi
Věštci také popsali, jak duchové vypadají. Jsou prý 33 let staří, podobní Ježíši, bezbarví a lesklí. Sedí, chodí a vyjadřují emoce, jako je smích a pláč.
Vanga navíc věřila v reinkarnaci a tvrdil, že duše se po smrti může vrátit do fyzického světa v novém těle, řešit problémy z předchozích životů a učit se novým věcem.
Ne každý se však reinkarnuje. Na zem se vrátí jen ti, kteří vykonali něco užitečného a dosáhli určitého stupně duchovního rozvoje. O ostatních se říká, že jsou uvězněni ve stavu bez možnosti dalšího vývoje.
