Uvařit dvě-tři jídla pro děti, když jdou domů
Pravidlo „sněz, co máme“ by mělo platit nejen v našem domě, ale iv ostatních. Mnozí rodiče však vyžadují, aby babička uvařila dvě nebo tři jídla navíc, aby se přizpůsobili stravovacím návykům rodiny. Pokud chceme, aby naše děti jedly to, co považujeme za správné, když jsou u babičky a dědečka, tak je tam pošleme s… navařeným jídlem!
V opačném případě budou jíst babiččino jídlo (které bude pravděpodobně také chutné). Kromě toho, pokud chce babička vařit více jídla, aby uspokojila svá vnoučata, je to na ní. Důležité je, abychom to nevyžadovali a nepřidávali jí další únavu.
Abychom jim změnili rozvrh vždy, když nám to vyhovuje
V dnešní době už mnozí prarodiče nejsou ti šedovlasí staří lidé s červenými lícemi z dávných dob, kteří na nás jen čekají doma s otevřenou náručí a skříněmi plnými čerstvě napečených dobrot. Dnes jsou mnozí prarodiče stále běžnými pracovníky, kteří čekají na důchod a možná potýkají se zdravotními problémy, které mohou velmi ztížit péči o jejich vnoučata.
Přesto, i když jsou zdraví a v důchodu, jsou obvykle společensky aktivní a mají svůj vlastní denní režim. Požadovat, aby změnily své návyky vždy, když se nám to hodí, je přinejmenším neslušné. Vždy, když je potřebujeme, je dobré se jich zeptat, jestli by nám nemohli posloužit, aniž bychom očekávali, že to stejně udělají. A pokud jde o něco naléhavé, je jisté, že udělají všechno proto, aby nám pomohli. Pokud je to opravdu naléhavé…
Stále přicházejí k nám domů místo toho, abychom tam šli my
Náš každodenní život je intenzivní, plný a často vyčerpávající. Je proto přirozené omezit návštěvy ostatních na minimum. Proto, když chtějí babička a dědeček vidět svá vnoučata, prosíme je, aby přišli k nám domů, aby nám nepokazili rutinu. Do jisté míry je to rozumné a úctyhodné, pokud se to nestane zvykem!
Třeba však pamatovat na to, že babičky jsou již unavené, možná se zdravotními problémy a mají svůj režim. Takže z úcty by bylo dobré podělit se o návštěvy.