Na druhou stranu v předkřesťanských kulturách a kulturách uctívajících bohyně bylo číslo 13 dlouho považováno za důležité, protože souviselo s počtem menstruačních cyklů v kalendářním roce. V pohanských dobách byla ceněna plodnost a umělecká díla byla často spojována s menstruací, plodností a fázemi měsíce. Vezměme si například Venuši z Roselle, vápencovou sochu z doby před asi 25 000 lety. Znázorňuje smyslnou ženskou postavu, která v jedné ruce drží těhotenské břicho a v druhé roh ve tvaru půlměsíce s 13 zářezy.
Mnozí badatelé se domnívají, že socha může představovat bohyni plodnosti při rituálech a obřadech, a 13 zářezů je často interpretováno jako znázornění měsíčního nebo menstruačního cyklu, který symbolizuje ženskou sílu. Jakmile však ve středověku získalo křesťanství na síle, pohanství se dostalo do konfliktu s novými patriarchálními názory. Nejenže se jeho představitelé stavěli proti uctívání více bohů a bohyň, ale slavení pátků a číslo 13, stejně jako bohyně evokující lásku, sex, plodnost, magii a rozkoš, nebyly považovány za posvátné. Tito bohové však byli natolik uctíváni, že bylo obtížné přimět lidi, aby se jich vzdali.
Křesťanské autority však zůstaly věrné křížovým výpravám a označovaly jak bohy, tak ženy, které je uctívaly, za čarodějnice. Když skandinávské a germánské národy přijaly křesťanství, byla Frigg potupně vyhnána na vrcholky hor a označena za čarodějnici. Pátek třináctého samozřejmě dodnes straší v představách Západu. Ale s tím, jak se rozšiřují příběhy o tom, jakou roli hrála misogynie při umlčování mocných žen v historii, se možná vyprávění o tomto zlověstném dni a ženských božstvech s ním spojených brzy změní.