Lékařka hovořila o umírajících dětech: „Vůbec nepláčou, spíše s úsměvem na tváři vyslovují něco, co byste nečekali

Mají oblíbenou pohádku a chtějí, aby jim ji rodiče četli stále dokola. Mohou do něj snadno vklouznout a uniknout do svého oblíbeného světa. Tvrdí například, že Harry Potter jim uleví od bolesti nebo že strašidelný Batman zmírní jejich strach. Do hry se často zapojují i rodiče a personál, což dětem usnadňuje život.

A pokud se tito malí pacienti snaží na něco rozpomenout, bývají to jen ty hezké a pozitivní věci.

Potěší je i drobné problémy, například když jejich kamarádovi ve vedlejší posteli upadne pití nebo jídlo. Pokud můžete, nechte je o tom mluvit. Naslouchejte tomu, co chtějí říct, i když nám to v tu chvíli nepřipadá důležité. Pro ně to důležité je. Není pro ně důležité donekonečna mluvit o nějakém zážitku. Pomáhá jim to. Nechtějí přemýšlet o umírání; chtějí přemýšlet o tom, co na tomto světě zažili.