Černobylská jaderná havárie se stala 26. dubna 1986 a je nejzávažnější havárií v historii jaderné energetiky.
V noci z 25. na 26. dubna 1986 odpovědní za černobylskou jadernou havárii tvrdě spali. Ministři Majorec a Ščerbina, prezident Akademie věd SSSR A. Alexandrov, předseda Státní inspekce pro atomovou energii E. V. Kurov a hlavní inženýři černobylské jaderné elektrárny V. P. Brychanov, N. M. Fomin. Pripjať spala, Moskva spala. Vše začalo den před havárií plánovanou odstávkou reaktoru čtvrtého bloku elektrárny. Před odstavením měl být proveden zcela rutinní experiment. Po rychlém zastavení přívodu páry do turbíny se mělo ověřit, zda generátor (poháněný turbínou) dokáže po dobu asi 40 sekund napájet čerpadla havarijního chlazení, a to ještě v klidu.
Tento výkon je nezbytný pro bezpečnost reaktoru a pohání chladicí čerpadla, regulační a havarijní tyče a osvětluje velín a kontrolní panel. Plánovaný průběh experimentu byl následující: snížit výkon na 25-30 % (700-100 MW tepelného výkonu), což je minimum povolené pro provoz reaktoru tohoto typu. Poté by byla odstavena první ze dvou turbín, následovalo by odpojení systému havarijního chlazení (aby během testu nepracoval) a nakonec by byl přerušen přívod páry.
Mrak radioaktivních částic zasáhl Ukrajinu, Bělorusko a většinu Evropy. Množství uvolněného radioaktivního materiálu je podle odhadů 400krát větší než množství atomové bomby svržené na Hirošimu. Bezprostředně po havárii zahynulo 31 lidí (pracovníků elektrárny a hasičů), více než 140 osob bylo zraněno a více než 100 000 lidí bylo evakuováno. Celkový počet obětí je však mnohem vyšší. Vědci odhadují, že po výbuchu reaktoru zemřelo na následky ozáření až 4 000 lidí.
Pokračování na další straně