Slova o matce, která se dotýkají těch nejcitlivějších míst.
„Jeden měsíc. jeden rok. dva roky tři roky, Někdy vidím na mobilu tvé číslo. Někdy zvednu telefon a modlím se, abys to byla ty na druhém konci. Někdy jdu k tobě domů a dívám se na tvůj balkon, jestli na mě čekáš, jako onehdy. Někdy na tom balkoně stojím a čekám, až tě uvidím. Někdy si s tebou chci popovídat a naučit se vařit. Někdy čekám, že tě uvidím v kavárně na náměstí. „Někdy jdu kolem kavárny a chci jít dovnitř a sednout si k tvému stolu a objednat si dort a džus. Někdy čekám u dveří, abych ti pomohla odnést tašky ze supermarketu. Někdy si vzpomenu na tvůj úsměv. Někdy se usměju, když si na tebe vzpomenu.“
Někdy se to stává, že sedím vzadu v autě a čekám, abych tě uviděla sedět vpředu a mohla ti říct, ať změníš rádiovou stanici. Toužím po tobě někdy víc než jindy. Občas si prohlížím tvoje fotografie a uvědomuji si, jak jsme si podobné.
Obcházím místa, kde jsme byli spolu. Vzpomínám na náš listopadový výlet, kde jsme se celé promokly, než jsme se dostaly k autu. Nejde jen o to, že si na tebe vzpomínám právě teď. Je to o tom, že tě stále mám v sobě. Někdy mé oči pláčou jako ty tvoje. Chybíš mi mami.