Kromě jiných obdivovatelů mu napsala jistá Ludmila, která se později stala jeho manželkou. Její osobnost muže okamžitě zaujala. Po krátké korespondenci se dohodli na termínu. Anton se rozhodl vzít děti na utkání a neprohrál.
Ludmila okamžitě okouzlila muže a jeho děti neuvěřitelnou laskavostí. Antonovým dcerám se moc líbila. A nejstarší syn dokonce řekl otci o nové známosti: „Musíš si ji vzít. Je dobrá!“
Po nějaké době Antonova milovaná, která už měla jedno dítě z prvního manželství, přiznala, že viděla prorocký sen.
Snila o tom, že vychovává sedm dětí. A druhý den viděla zprávu o Antonovi a uvědomila si, že to byl osud!
Ludmila žila v samotném Omsku, a Anton a jeho děti žili ve vesnici Irtysh, 90 kilometrů od regionálního centra. To se však nestalo překážkou v jejich vztahu: nevěsta se se svým synem přestěhovala ke svému milovanému do vesnice!
Svatba byla skromná. Anton a Ludmila se sezdali ve venkovském kostele a druhý den odešli na svatební cestu, přičemž děti nechali se svou babičkou. Když se novomanželé vrátili domů, čekal je další dárek, byť nepředvídaný. Brzy se jejich rodina doplnila o další dvě děti!