„Jak umíral, mozek každého pacienta nějak přešel do hyperaktivního stavu,“ vysvětlil Borjigin . Asi dvě minuty po přerušení přívodu kyslíku došlo k intenzivní synchronizaci mozkových vln, což je stav spojený s mnoha kognitivními funkcemi, jako je zvýšená pozornost a paměť. Tato synchronizace probíhala v několika fázích, nabývala na intenzitě, doznívala, pak se znovu zvyšovala, než úplně vyhasla.
Zároveň také zjistili, že různé části mozku každého pacienta najednou spolu úzce komunikovaly. Nejintenzivnější spojení začala okamžitě poté, co mu byl přerušen přívod kyslíku a trvala téměř čtyři minuty.
Vzhledem k úrovni aktivity a konektivity v určitých oblastech mozku každého pacienta během umírání se Borjigin domnívá, že žena mohla mít hluboký zážitek blízké smrti s mnoha jeho charakteristikami: mimotělní zážitek, vize světla, pocity radosti nebo míru a morální přehodnocení života.
Protože ženu nebylo možné zachránit, mimořádné věci, které se staly v jejím mozku, nelze dokázat, ale tento případ naznačuje, že smrt může být mnohem životnější proces, než jsme si kdy mysleli.
„Na rozdíl od toho, co všichni věří, mozek je během zástavy srdce skutečně super aktivní.
„Myslím, že to, co jsme našli, je jen špička ledovce. To, co je stále pod povrchem, je úplný popis toho, jak vlastně proces umírání probíhá. Protože se v mozku děje něco, co nemá žádné logické vysvětlení,“ dodal.