Většinu života bojoval se svou homosexualitou a bál se to říct své ženě. To však nebylo to jediné, co Susan překvapilo. Bylo za tím ještě něco jiného.
John se začal Susan svěřovat, že fotograf, který ho mnohokrát navštívil, se ukázal být něčím víc než jen rodinným přítelem nebo rodinným fotografem.
Ve skutečnosti měl John s fotografem už nějakou dobu poměr.
Susan nemohla uvěřit tomu, co právě slyšela. Slova jejího manžela, toho člověka, o kterém si myslela, že ho skutečně dokonale zná, nemohou být pravdivá. Bylo to velmi těžké přijmout.
Její život, který považovala za dokonalý, se náhle nečekaně obrátil vzhůru nohama. Ona však reagovala úplně jinak, což Johna překvapilo.
Susan se konečně zhluboka nadechla a začala mluvit ke svému manželovi. Podívala se Johnovi do očí a tiše zašeptala: „Dobře, zlato.“ K Johnovu překvapení pokračovala: „Odpouštím ti.“
Susan mu to neměla za zlé, ale chápala, že není snadné dostat se do situace, v jaké se tehdy nacházel John.
Jakmile to skončilo, začali hledat řešení. Podali tedy žádost o rozvod a milovali se s jinými. Jedna věc však zůstala stejná. Tou byla bezmezná láska, kterou cítili ke svým dětem. Ale tato láska, která byla zpočátku romantická, postupně změnila jejich svazek v nerozlučné přátelství, a navíc spolu sdíleli nejen krásné vzpomínky, ale i krásnou rodinu.