Základní podmínkou pro výskyt ducha v domě je někdo, kdo věří, že tam duch je. Protože právě v takových situacích se řídíme svými očekáváními, potřebami a přesvědčením. To platí zejména pro smyslové informace, které přijímáme. Většina z nich je povrchní a hlavně neurčitá. Čekají na to, až je náš mozek interpretuje. Světová kreativita se již zmínila o příznacích přítomnosti duchů.
McAndrews také odkazuje na studii provedenou v roce 2013. Podle ní „k nadpřirozeným zážitkům často dochází v situacích ohrožení života nebo ve velmi otevřeném prostředí“. Někteří z těchto lidí trpěli Parkinsonovou chorobou. Zhruba polovina z nich měla skutečně halucinace a mnohokrát uvedla, že viděla duchy a jiné bytosti. Podobné zážitky mají i jachtaři, horolezci a polárníci. Trpí stavem podobným podchlazení, který způsobuje chemické změny v lidském mozku.
Tento mechanismus se objevil i v detektivních románech Agathy Christie, zejména v případě Hercula Poirota. Tento slavný detektiv byl při jednom vyšetřování dotázán, zda věří na paranormální jevy. Poirot věřil v lidi, kteří na takové věci věří. To platí i pro snahu někoho proklít. Pokud totiž někoho přesvědčíte, že je prokletý, bude se tak chovat. A pak je pravděpodobnější, že na sebe přivolá události, které lze vysvětlit prokletím.