Nenávist je rakovina našeho bytí
Lidé jsou sociální tvorové, vzájemně propojeni a každá špatná myšlenka, ať už nenávistná nebo rozdělující, má destruktivní dopad na osobu, která ji vysílá . Musíme si to začít uvědomovat a žít v etické, morální realitě, fyzicky i duševně, abychom byli zdraví a žili v míru.
„Jsme výsledky těch, kteří přišli před námi, a jsme příčinou těch, kteří přijdou po nás. Je nemožné, aby se generace vzájemně nespojily. Vztah vede od příčiny k následku. Dlužíme svým rodičům naše životy a naše děti nám vděčí za svůj život. To znamená, že každá myšlenka, každý čin, který slouží harmonickému životu, je pro nás dobrý. A naopak: každá negativní myšlenka, každý čin, vztek, nenávist nám škodí. Nenávist rozděluje. Nenávist, říkám, je rakovina existence,“ zdůrazňuje profesor.
Dodává, že nás spojuje nejen evoluce, ale i předměty, které nás obklopují.
„Všichni jsme na sobě závislí. Nikdo nemůže žít sám. Auto a všechny věci, které používáte, vyrobil někdo jiný. Stejně tak máte také odpovědnost zajistit, aby to, co děláte, mělo stejnou kvalitu. Žijeme jeden přes druhého a tato vzájemná závislost je přinejmenším dostatečná k tomu, abychom se zamysleli nad naším osudem,“ argumentoval Dulcan .
Sklízíme, co zasejeme
„V současnosti je nejčastější formou utrpení deprese . Jen si všimněte, kolik sebevražd se v tomto období stalo. Lidé, kteří již nenacházejí smysl, kteří nemají zdroj existence. To není jednoduchá záležitost. Deprese jsou jednou z ran, která decimuje populaci, a to nejen u nás. Mluvím o globální úrovni.
Jsme v neustálém vztahu dávat a brát s naším prostředím. Nemůžeme na tom být nezávislí. Pokud myslíme na dobro toho druhého, pak se nám všem daří. Pokud si myslíme pravý opak, diskriminujeme druhé, to se stává. Sklízíme to, co zasejeme,“ říká Constantin Dulcan .