3. Dovolení Zemřít: Tajemství Klidného Odchodu
Zatímco společnost se bojí smrti, Gnězdilov u starých lidí viděl ochotu zemřít jako přirozenou odměnu.
- Model Rolníka: V dřívějších dobách lidé umírali pokojně, bez utrpení. Rolník, který cítil, že už je přítěží, šel do lázní, oblékl si čisté šaty, rozloučil se a pokojně zemřel, protože si sám dal svolení zemřít.
- Voják s Rakovinou: Gnězdilov uvádí příklad vojáka s rakovinou, který se jednoho dne rozhodl: „To je ono, umírám, už nemůžu vstát.“ Navzdory nedostatku fyziologických předpokladů k rychlé smrti zemřel o pár dní později!
- Poslední Požehnání: Člověk potřebuje udělat skok do neznáma a k tomu potřebuje sílu – a svolení. To dostane nejprve od příbuzných, zdravotníků, kněze a nakonec od sebe sama, což je nejtěžší.
Hospic je podle Gnězdilova domov, který nabízí kvalitní život, ne snadnou smrt. Je to místo, kde člověk může svůj život smysluplně a hluboce ukončit, doprovázen rodinou – jako Kristus v Getsemanské zahradě: „Zůstaňte se mnou, nespěte.“
Tento strhující pohled na smrt nás nutí vrátit se ke staré zásadě: „Neubližuj.“ Jaké máme právo urychlovat něčí smrt, když v danou chvíli může prožívat ten nejzářivější život?