Samotné Rybářské prsteny prošly staletími proměn. Ačkoliv motiv svatého Petra s klíči od nebeských bran zůstává konstantní, jejich design se měnil v závislosti na módních trendech a osobním vkusu papežů. Překvapivé je, že papež František porušil i tradici výroby nového prstenu. V souladu se svou pověstnou skromností si nevybral zbrusu nový šperk, ale „vypůjčil“ si prsten po zesnulém sekretáři Pavla VI., arcibiskupu Pasquale Macchim. Tento prsten, vyrobený z postříbřeného zlata, tak symbolicky spojuje minulost a současnost papežského úřadu.
Zničení či poškození Rybářského prstenu tak není jen relikvií dávných časů, ale i připomínkou konce jedné etapy a očekávání nové. Ačkoliv se praktický důvod pro destrukci vytratil, symbolický význam rituálu přetrvává, stejně jako fascinace tímto jedinečným a proměnlivým znamením papežské autority.