Když jdou s námi na procházku, zastaví se, aby se na něco podívali, třeba na pěkný list nebo na housenku. Nikdy neříkají: „Pohybuj se rychleji.“ Nosí brýle a mohou si vyndat zuby.
Babičky nemusí být moc chytré, ale potřebují znát odpovědi na otázky typu: „Proč psi honí kočky“ nebo „Na které straně je hlava housenky?“ Když nám čtou, nevynechají jediný příběh nebo říkají, že nám ho už četli.
Každý by si měl najít babičku, protože oni jsou jediní dospělí, kteří mají čas na děti.“