„Vytvořil jsem si svou mámu a mluvím s ní“
Jedním z lidí, kteří podobnou technologii využili, je Justin Harrison. Digitální podobu své matky začal vytvářet ještě v době, kdy byla naživu.
Důvod byl mimořádně bolestný. Jeho matce lékaři diagnostikovali nevyléčitelnou rakovinu. Harrison se proto rozhodl uchovat její vzpomínky a část osobnosti prostřednictvím digitální technologie.
Důležitým detailem je, že jeho matka digitální podobu ještě za svého života viděla a s jejím vytvořením souhlasila.
Po její smrti Harrison digitální verzi nezrušil. Podle popisovaného případu s ní nyní komunikuje přibližně jednou za měsíc.
Pro někoho útěcha, psychologové ale vidí také riziko
Možnost znovu „promluvit“ s člověkem, který zemřel, může působit jako způsob, jak alespoň na chvíli zmírnit bolest ze ztráty. Právě zde ale odborníci doporučují velkou opatrnost.
Psychologové upozorňují především na nebezpečí, že kontakt s digitální kopií začne nahrazovat skutečné mezilidské vztahy.
Člověk po smrti blízkého často potřebuje podporu rodiny, přátel a dalších lidí ve svém okolí. Pokud by místo nich začal stále více vyhledávat pouze komunikaci s umělou inteligencí napodobující zesnulého, mohl by se podle odborníků naopak více izolovat.