Čas plynul, chlapec se proměnil v mladého muže. U starého stromu se zastavoval stále méně, a když se vrátil domů, sotva si našel čas na návštěvu svého přítele, protože už měl svůj vlastní život, plný nových zážitků a problémů. Vždyť bydlel daleko od zahrady…
Strom se cítil osamělý a smutný, ale s obavami počítal dny do každého nového setkání.
Jednoho dne se objevil mladý muž, zamyšlený a znepokojený. Strom ho šťastně přivítal a s nesmělou nadějí se zeptal:
– Moc mi chybíš… Nezůstaneš se mnou ještě chvíli?
– Nemám čas. Musím se postarat o rodinu.
„Ale proč se tak bojíš?“ “ zeptal se strom starostlivě.
– Potřebujeme dům, ale zatím si ho nemůžu dovolit. Můžeš mi pomoci?
„Promiň, ale nemůžu ti koupit dům.“ Ale když si vezmeš můj kmen a větve, můžeš si z nich udělat nádherný domov.
Muž strom pokácel a spokojený a klidný odešel. A pak se dlouho neobjevil.
Strom zůstal opět smutný a osamělý. Až jednoho dne, po mnoha letech, se starý a unavený muž objevil u starého stromu.
– Jsem tak rád, že jsi přišel, chlapče… Ale už ti nemám co dát. Jablka nemám, ani stín ti nabídnout nemůžu… Zůstal mi jen jeden pahýl – řeklo smutně.
článek pokračuje na další stránce…