Milující matka přesto, co všechno udělala pro své děti, skončila v domově důchodců. To její děti ještě netušily, jak se jim pomstí!

Občas se stává, že příbuzní zapomínají na starší členy rodiny. Ačkoli je to vůči ním velmi nespravedlivé nakolik jim obětovali většinu svého života, bývá to už jednou tak.

Lidé pro svou pohodlnost ztrácejí v sobě lidskost. Namísto vrácení péče svým rodičům je jednoduše odloží do domova, který si musí často platit z vlastního důchodu. 

Podobná situace se stala paní Martě. Milující matka a manželka se na stará kolena dostala za svou obětavost akorát do domova.

V roce 2012 jí osud udělil další ránu, když kvůli zákeřnosti rakoviny přišla o muže. Přestože očekávala oporu od jejích šesti ratolestí kterým dala život, nic takového se jí nedostalo.

Po krátkých úvahách, kdo si ji vezme k sobě se nakonec shodli, že bude nejlepší, když se o ni budou starat jiní. Samozřejmě slibovali jí, že ji budou pravidelně navštěvovat a že může kdykoliv počítat s jejich pomocí.

.

Přestože první týdny fungovalo vše v pořádku, časem chodit ji navštěvovat její děti přestalo bavit. Z pravidelných návštěv se staly občasné telefonáty a později utichly i ty.

Přestože paní Martu v srdci trápila bolest a smutek, nedávala nikdy nic najevo. V starobinci odmítla setrvat a když oslavila 78. narozeniny, odešla bydlet sama do svého domu.

Jak však plynul čas, začala mít stále větší problémy s běžnými úkony. Odnést nákupy zvládala jen s pomocí souseda.

V té době ji začal navštěvovat vnuk Jakub. Ten měl v té době 16. Stal se jejím jediným potěšením v životě. Své vlastní děti nevídané vůbec. Jelikož nechtěla zůstat nikomu z jejího okolí přítěží, do domova se vrátila téhož roku jako z něj odešla.

„Paní Martu jsem si velmi oblíbila. Zvykla jsem si za ní chodit na návštěvy, když jsme byli ještě sousedky. Jsem si jistá, že by mohla zůstat i nadále doma, kdyby byl někdo z jejích blízkých ochotný jí pomáhat. Já sama mám děti a práci. Velmi mi bylo líto, jak se na ni rodina vykašlala, „tvrdila sousedka Ivana.

.

Ivana pokračovala v návštěvách paní Marty i když se přestěhovala zpět do domova. Stali se z nich velmi blízké přítelkyně. Ivana spolu s Jakubem byli jediní lidé, kteří o starou paní pravidelně projevovali zájem.

Paní Marta, mezitím dovršila 83 let. Na své nové ubytování si zvykla. Těšila se z každého nového dne, který jí osud nadělil. Dokonce i její děti začaly občas chodit na návštěvy. Neuběhl den, aby se na ní někdo nepřišel podívat.

Samozřejmě nebylo to jen tak. V létě se rozhodla prodat dům a na svém bankovním účtu měla nemalé množství peněz. Částka se vyšplhala spolu s dalšími úsporami až na 10 milionů korun, což je neuvěřitelná částka.

Právě tyto peníze přilákaly její děti. Nová situace však nijak neovlivnila její rozhodnutí, že své peníze po smrti přenechá Jakubovi a Ivaně.

Synové a dcery stále doufají, že svůj názor změní a proto návštěvy stále přetrvávají. Marta však tvrdí, že svoji závěť měnit neplánuje.