Přečtete za 1 minutu a budete si to pamatovat celý život: „Pouze ti, kteří se nevzdávají, se dostanou do nebe“

Po dlouhé, necivilizované, drsné silnici šel muž se psem. A jak tak šel, unavil se, pes byl také unavený.

Najednou se před ním objevila oáza! Krásná brána, za plotem byla hudba, květiny, bublavý potůček, prostě odpočinek.

− Co je to? − zeptal se cestující vrátného.

− Tohle je ráj, už jsi zemřel a teď můžeš vstoupit a odpočívat.

− Je tam voda?

− Kolik chceš: čisté fontány, osvěžující bazény …

− A dají mi najíst?

− Cokoliv chceš.

− Ale mám s sebou psa.

− Promiňte, pane, psům je vstup zakázán,“ bude tady muset zůstat.

A tak šel pocestný dál. Po nějaké době ho cesta zavedla na farmu. U brány opět seděl vrátný.

− Chtěl bych se napít, poprosil pocestný.

− Pojď dál, ve dvoře je studna.

− A můj pes?

− V blízkosti studny uvidíš misku na pití.

− A jíst?

− Můžu tě pozvat na večeři.

− A psa?

.

− Najde se tu i kost.

− Co je toto za místo?

− To je ráj.

− Jak to? Vrátný v nedalekém paláci mi řekl, že tam byl ráj.

− Lhal. Tam bylo peklo.

− Jak to můžete trpět tady v ráji?

− Je to pro nás velmi užitečné. Pouze ti, kteří neopouštějí své přátele, se dostanou do ráje.