Proč by měli rodiče nechat děti na pokoji a věnovat se raději sami sobě

alice

Již asi 10 let sleduji, jak rodiče přebírají příliš mnoho odpovědnosti, která by měla náležet jejich dětem. Je to taková móda nebo co?

Dělají s dětmi úkoly div ne do 9. třídy, chystají dětem aktovky, zjišťují dětem domácí úkoly od spolužáků, vozí děti na nejrůznější aktivity skoro od 6 měsíců a ve školním roce mají děti celý týden tolik kroužků, že nemají ani čas na dětství.

Rodiče dělají za své děti spoustu rozhodnutí neumožňují jim tak jejich vlastní volbu. A pod touto zvláštní záminkou se pokoušejí kontrolovat veškerou jejich činnost.

Nedávno jsem četla článek pro rodiče školáků a narazila jsem na to, že mnoho rodičů zjišťuje jeden od druhého domácí úkoly pro děti (žáky 6.třídy!). Současně si stěžují na nesamostatnost svých dětí.

Společnost se stala „zaměřenou na dítě“. Celá rodina je zaměřena na zájmy dětí. Dítě se stalo smyslem života a světýlkem v okně. Muž a žena se stali týmem na „vychovávání“ dětí nebo obslužným personálem pro dítě.Současně přestávají být navzájem mužem a ženou. A co je nejdůležitější, tito rodiče věří, že tímto způsobem dělají děti šťastnými a zajišťují jim to nejlepší dětství.

Když se na takové rodiny dívám, chci rodičům říci: nechte děti v klidu, protože jim ničíte život!

Mnozí rodiče vysvětlují své chování tím, že chtějí, aby jejich děti byly úspěšné, zajištěné, měly možnost volby v životě apod. To všechno pro to, aby jejich děti nakonec vyrostly ve šťastné lidi. Koneckonců, rodiče šťastní nejsou, proto zoufale chtějí, aby byly šťastné aspoň jejich děti.

Ale umění cítit se šťastný je třeba se také naučit. A děti se vždy učí od svých rodičů. Od svých rodičů přijímají stereotypy chování a postojů k životu. Co se mohou naučit děti od těchto rodičů? Naučí se dřít, přepínat se, naučí se neklidu a nedůvěře ve svět, ale nenaučí se být šťastné a spokojené. Protože není, kdo by je to naučil, rodiče sami nevědí jak!

Nevychovávejte děti − jeto zbytečné, stejně budou jako vy. Vychovávejte sebe. Anglické přísloví

Dalším skrytým motivem je, že rodiče se pokoušejí dát svým dětem to, o co byli v dětství sami ochuzeni. Tato snaha je často nevědomým pokusem kompenzovat si to, co nám v dětství chybělo. Co ale chce jejich dítě, se někteří zapomenou zeptat. Film „Route 60“ je právě o tom, podívejte se něj. Dobře ukazuje, k čemu to může vést.

Nemůžeme žít život svých dětí a nemůžeme je zachránit před chybami. Budou muset dělat své vlastní chyby. A pokud se je pokusíme příliš chránit, pak je zbavíme příležitosti získat vlastní zkušenosti, nenecháme je růst a uvědomovat si vlastni možnosti. Vychováme je beznadějně infantilní, nebudou vědět, co chtějí, nebudou mít svůj vlastní názor a životní postoj.

Opakuji: rodiče, pokud chcete, aby vaše děti byly šťastné a úspěšné, nechte je v klidu a užívejte si života!

Realizujte své vlastní zájmy a potřeby. Hledejte něco, co vás učiní šťastnější, protože děti potřebují šťastné rodiče. Žijte především pro sebe a teprve pak pro děti.