Možná mě někdo za takové metody odsoudí, ale myslím si, že jako žena mám právo takto jednat. Rovnoprávnost je důležitá věc a mně se především podařilo dokázat to svému nevěrnému manželovi.
Všechno to začalo celkem banálně a nestojí to ani za řeč.
Zpočátku jsem si všimla, že se zdržuje déle v práci a neustále měl v rukách telefon. Pak začal telefonovat po zavolání na balkóně. V podstatě standardní postup.
Ale to, co se stalo později, mě naplňuje stále zadostiučiněním, ačkoli uplynul již více než rok.
Napjatá atmosféra stále rostla a já jsem už cítila, že dojde k zásadnímu rozhovoru.
A došlo k němu, jak si pamatuji, v sobotu k večeru.
Igor chodil dlouhou dobu váhavě po bytě a pak nakonec začal…
— Oli, zkrátka… promluvme si.
— Dobře, pokrčila jsem rameny – Ačkoliv už mi bylo všechno jasné.
— No, tím to bude jednodušší… – těžce si povzdechl – Tak to všechno vyřešíme najednou. Mám k tomu vážné důvody.
.
— Ano, já už jsem dávno připravená – pokynula jsem mu – Takže mě opustíš na nějakou dobu anebo úplně? Chceš se rozvést?
— Rozvést – odpověděl Igor a sedl si vedle mě.
Dobrá, tak já teď sbalím Míšovi (to je náš syn) jeho věci a můžete jít.
(Měli byste vidět jeho obličej …)
Pomalu se ke mně otočil, podíval se na mě a řekl.
— Jak to myslíš, zabalit Míšovi jeho věci?!
— Tak jak to říkám – odpověděla jsem, jako by se nechumelilo – Ljuba zůstane se mnou a Míšu si vezmi ty. Potřebuje v každém případě otce. A ty jsi přece dobrý táta, ne?
— Eeee – jen to byl schopen říci – Děti obvykle zůstávají s mámou. Máš vůbec nějaké svědomí? Jak jsem s tebou vůbec mohl žít tolik let – a chytil se za hlavu.
— A co si myslíš? Proč bych měla vychovávat oba a ty se budeš se svou slepicí bavit? Vždyť tam jdeš zakládat rodinu, ne? Tak počítej, dítě už budete mít! Půlka práce je hotova!
— O čem to mluvíš?!
Igor vyskočil z gauče a začal volat své milence.
— Podívej! řekl do telefonu – Říká mi, že si mám vzít s sebou syna! Souhlasíš?!
Seděla jsem na gauči a usmívala jsem se. Čekala jsem, jak to dopadne.
Krátce řečeno se pohádali do telefonu, on k ní potom zajel, aby ji zřejmě přemluvil k výchově našeho syna.
Ona mu to odmítla. Vrátil se zamračený a zkoušel se se mnou udobřit.
Já ho ale teď už nepotřebuji. A syna mu také nedám.
Ať si jde, kam chce. Mně je to jedno.