„Vždy…“, „Nikdy…“ – Zobecnění jako „vždy“ nebo „nikdy“ často nejsou fér – a šťastné páry jsou k sobě fér, i když tomu druhému udělají něco, co musí zasít. Zevšeobecňující obvinění jsou proto ve zdravé lásce vzácná.
„Nemohl by jsi mě pro jednou nechat na pokoji?“ – Samozřejmě i šťastné páry občas potřebují klid a čas o samotě. To by ale nikdy nemělo vést k hádkám nebo agresi. Ve většině harmonických vztahů se rovnováha blízkosti a vzdálenosti, pospolitosti a sebečasu rozvíjí přirozeně, aniž by se o tom muselo zvlášť diskutovat.
“ To je jako ty!“ – Šťastné páry své blízké neškatulkují ani neoznačují, ale nechávají jim prostor pro rozvoj. Znovu a znovu tak objevují svou osobnost a posuzují své chování ve vztahu k dané situaci, nikoli na základě typizace.
„Možná oba potřebujeme pauzu.“ – Je jasné, že pauza ve vztahu může být někdy užitečná a může vztahy i zachránit – ale pokud je už pár šťastný, pauzu většinou nepotřebuje. V tomto ohledu je touha rozejít se téměř vždy výrazem toho, že ve vztahu není něco v pořádku.
„Proč při mně nikdy nestojíš?“ – I když je to jen naše subjektivní intuice a nemusí to být vůbec pravda: šťastné páry mají pocit, že je jejich milovaný podporuje – a nikdy je nezklame. Pokud i jeden z nich cítí, že ten druhý je proti nim, jejich vztah důvěry rozhodně není v pořádku a zhoršil se.