Během svého pobytu se nejvíc potýkala s hladem. Když se jí někdo zeptá, na co během té doby prosila Boha, odpovídá: „Jen o kousek chleba. To bylo všechno, co jsem chtěla.“ Její sledující se jí často na něco ptají, případně chtějí vidět vytetovaná čísla. Aron podotkl, že tetování je zajímá, protože je to něco, co zůstalo nedotčené po celou dobu. A jsou vidět pouze u přeživších koncentračních táborů.
Ačkoli jí lékař v USA nabídl jejich odstranění, nechala si je jako svědectví toho, čím prošla. Pokud se jedná o Židy, najdou se kromě pozitivních ohlasů také ty nenávistné. Celkově ale převažují ty kladné. Hlavně vděk za možnost zjistit něco o holokaustu. Tova tak chce svůj příběh sdílet dál, dokud jí to jen síly dovolí.
