Muž přistoupil k hrobu ženy o něco staršího než Lisa a položil na něj květiny. Chvíli tam stál, něco řekl a potom se otočil. Málem spatřil Lisu, ale stihla se skrýt za sloup u vchodu. Lisa se nenáviděla za to, co teď dělá, ale neměla jinou možnost.
Musela zjistit, co před ní skrývá muž. Nikolasovo auto se opět rozjelo Lisa přikázala taxikáři, aby auto sledoval.
„Ukázalo se, že ty květiny nebyly pro jeho milenku?“ – zeptal se taxikář a pozoroval Lisu ve zpětném zrcátku.
O to víc byla překvapená, když SUV zastavilo u dětského domova a z brány vyšla paní učitelka, držíc za ruku asi pětiletou holčičku. Holčička se rozběhla k Nikolasovi a on ji zvedl do náruče.
Tento obraz vyvolal v Lisině hlavě zmatek, všechno bylo jinak. Žádná milenka není, byla tam jen jedna malá holčička, která z nějakého důvodu žila v dětském domově.
„Kdo to je? A proč jí Nikolas o ní nikdy neřekl? A ta žena na hřbitově?“ – všechny tyto otázky vrtali Lise v hlavě.
Nakonec, když se večer potkali, řekla mu všechno, co ví a přiznala se mu, že ho sledovala. Nikolas ji poslouchal a sklonil hlavu.
Po všech těch otázkách nastalo ticho. Přemýšlel nad tím, co se stalo a pak najednou řekl: „Nuže dobře,“ jeho hlas zněl smutně, – „již dávno jsem ti to chtěl říct,“ a smutně se usmál.
„Ta žena na hřbitově, je Nataša. Potkal jsem ji před šesti lety. Velmi se mi líbila.“ Nikolas se zamyslel, podíval se před sebe, do prázdna, jako by se v myšlenkách vrátil do té doby.
„A pak někam zmizela.“- podíval na Lisu, jestli rozumí, co říká. – „Dokonce jsem ji hledal, volal jsem jí, ale všechno bylo zbytečné, nikde nebyla. Nenašel jsem ji. Telefon byl nedostupný a v kavárně, kde pracovala mi řekli, že má babičku na nějaké vesnici, která onemocněla a ona ji nechtěla nechat samotnou, všechno si sbalila a odešla. Jaká to byla vesnice? To se mi nikdy nepodařilo zjistit!
A pak jsem potkal tebe.“ – Nikolas se usmál – „A zamiloval jsem se do tebe. Vlastně nikdy jsem netušil, že takhle můžu někoho milovat.“ – při těchto slovech mu začaly po tvářích stékat slzy.
Lisa věděla, že jí mluví pravdu. A teď je k ní upřímný tak, jako nikdy předtím.
„Jak jsem měl tehdy tušit, že Nataša nebyla jediná, kdo ode mě odešel na tu neznámou vesnici?“ – svou otázku adresoval Lise.
„Neodešla sama? A s kým?“ – zeptala se Lisa.
„S tím malým děvčátkem, které jsi nedávno viděla v sirotčinci!“ – řekl Nikolas a zahleděl se do podlahy. – „Volá se Míša a je to moje dcera!
„Dozvěděl jsem se to teprve nedávno. A moje dcera celou tu dobu, žila v dětském domově.“
„Co se stalo Nataši“ – zeptala se potichu. – „Proč zemřela?“
Lisa seděla vedle a jemně ho chytila za ruku, alespoň takto chtěla podpořit svého manžela.
„Řekli mi, že zemřela při porodu.“ – znovu si otřel oči, a snažil se zadržet slzy. „Nedávno jsem potkal Natašinu kamarádku, všechno mi řekla. Nepochybuji o ničem.“ – otočil se k Lise a řekl, – „Teď už víš všechno, drahá. Ukázalo se, že jsem chlap s překvapením.“
„Moc tě miluji. Více než svůj život, nechci tě opustit, ale ani svou dceru. Pokud jsi připravena přijmout nás oba, budu ten nejšťastnější muž na světě!“
Lisa byla z toho, co se dozvěděla v šoku. Očekávala vše, co se mohlo stát, ale to, že její milovaný má dceru a dokonce v dětském domově se jí ani nepřisnilo.
„Myslela jsem si, že máš milenku a ty mi tady mluvíš o dítěti! Bála jsem se!“ – usmála se o objala svého manžela. – „Ne, nedokážu opustit dítě, když i já sama budu mámou!“
Nikolas vše pochopil a pevně objal svou ženu. Zabořil si tvář do jejích vlasů a zapomněl na všechny problémy na světě.
„Jsem šťastný!“ – zašeptal Lise do ucha. – “ Jsi mé největší požehnání.“ – řekl a políbil ji.
Lisa dokázala přijmout a milovat Maši jako svou vlastní dceru, a ona její city opětovala, v Lise si našla milovanou maminku.