Před rokem někdo zaklepal na dveře. Když jsem otevřel, našel jsem Kiru, která byla o 24 let starší. Pozval jsem ji dál, nabídl jí čaj a koláčky, ale po 15 minutách jsem litoval, že jsem otevřel dveře. Kira si nejprve uvědomila svou chybu a chtěla se mně i dětem omluvit. Pak požádala o pomoc, protože neměla kde bydlet. Pak požádala děti, aby jí každý měsíc posílaly část svého platu, ale nevěděla, na co to je, a tak požádala o pomoc. Vyhodil jsem Kiru z domu a řekl jí, aby se držela dál od dětí a nedělala jim problémy.
Bývalá manželka mě zažalovala o výživné, ale samozřejmě prohrála. Když moje dcera poprvé viděla matku u soudu, řekla:
Víš, Kiro, vždycky jsem záviděla, když jsem slyšela vyprávět kamarádky, které se dělí o tajemství se svými matkami, nosí matčiny věci a malují se matčinou kosmetikou. Vždycky jsem snila o tom, že budu cítit vřelost své matky. Chtěla jsem pocítit, jaké to je mít matku, se kterou si můžete promluvit o čemkoli. Ale teď, když vidím, co se z ní stalo, mohu s jistotou říct. Kdybych si mohla vybrat, zvolila bych si znovu život bez tebe. Ani jeden den s tebou.“