Traband představuje své Vlnobeat

Nastartováno a odbržděno. Lovepunk Trabandu dává tušit vysoké oktanové číslo a řádnou spotřebu strun.

Nahrávka dostala název Vlnobeat a čtrnáct skladeb Jardy Svobody na ní Traband přetavil v radostný punk, radikální lovestory a lyrické protestsongy. Beaty se vlní a těkají na základech tanečních a rockových rytmů, lapají feeling psychedelie let 60., nevynechají country a přes potrhaný punk se vrací k základům toho nejlepšího z Trabandu. Oproti předchozím albům ubylo příběhovosti a epické skladby posledních alb nyní zcela chybí. Můžete se nechat unášet na vlnách emocí, radostí i smutků, euforie i zklamání – přesto vždy s odhodláním “tuhle radost nedat si vzít”, jak zní refrén jedné z písní. Album Vlnobeat vychází k 20. výročí existence Trabandu.

Traband nahrál Vlnobeat ve svém klasickém složení (tuba-trumpeta-kytara-bicí) obohaceném o hráče na pětistrunné banjo Radima Humla. Ačkoli banjo evokuje spíš bluegrass a country, Traband tento nástroj narouboval na rockové a taneční beaty, místy sahající až k psychedelii 60. let. Nahrávalo se ve studiu Bubny Michala Ditricha, jehož hudební minulost (Hypnotix, Babalet, Abraxas) kapelu taktéž silně ovlivnila.

A jak odhaluje Jarda Svoboda, nahrávání se konalo ve spontánním duchu: „Hudební improvizace, myslím, není naše silná stránka a pečlivá příprava ve zkušebně už vůbec ne. Některé z písniček vznikaly nebo nabíraly podobu až ve studiu, pár improvizovaných míst tam zůstalo, ale vcelku jde – jako u každé Trabandí nahrávky – o kompromis mezi spontánností a záměrem.

Nadšení se tentokrát podařilo zachytit dokonale, radost z nahrávky přímo tryská stejně tak jako nechuť k hudebním škatulkám. „My jsme hudební styly a žánry nikdy moc neřešili, vlastně jenom tehdy, když nás hudební publicisté do nějaké škatulky tlačili. Například několik let jsem snad ve všech rozhovorech musel opakovat “ale my nehrajeme balkánskou dechovku”, a stejně to občas nebylo nic platné. Ve skutečnosti vykrádáme všechny hudební styly, které nás zaujmou, včetně té dechovky, a děláme si s nimi, co umíme a co nás baví. A tak si na Vlnobeatu podávají ruce Beatles s Jožo Rážem a U2 s Jiřinou Bohdalovou“, komentuje aktuální styl Trabandu Jarda Svoboda, autor všech skladeb na albu Vlnobeat.

Poslední tři alba kapely se nesla v duchu příběhů, epických textů či dokonce lyrického pohledu na lidský osud a krajinu, ve které žijeme. Tentokrát se vydal Jarda Svoboda, výhradní autor na tomto albu, jiným směrem. Vrací se zpět k písňovým textům a příběhy se do nich dostávají zkratkovitou až heslovitou formou. To ale neznamená, že tam příběhy nejsou, jak říká i Jarda Svoboda:

Na každém albu se snažím zachytit nějakou ucelenou náladu, příběh, aby album bylo opravdu albem, ne jen snůškou různých písniček. Takhle vnímám každé naše album a o každém mohu říct, že se nějak odlišuje od ostatních.“ Ale forma se od minulého alba výrazně proměnila. V textech Jarda Svoboda přidal na radikálnějších postojích a neváhá se vymezit vůči současné společnosti.

O čem zpívám, za tím si stojím. Je to můj občanský postoj, který občas dávám najevo, když mám tu potřebu. Jestli je to radikální, to nevím a neřeším.Přesto nelze říci, že album je depresivní, naopak. I přes řadu vážných textů, album obsahuje texty pozitivní, vyloženě milostné písně a celkové vyznění je povzbuzující.

No, já se považuju za celoživotního optimistu, takže jsem moc nespekuloval o tom, jestli budou písničky optimistické, nebo ne. Záměrem bylo vytvořit dobré album…  Jo, vlastně jsem chtěl napsat něco proti “blbý český náladě”, o tom věčným fňukání a stěžování si.“

Album Vlnobeat vychází u příležitosti 20 let od výjezdu Trabandu z garáží. Oslava proběhne na těchto speciálních koncertech:

Seznam Koncertů:

27.11. Brno – Fléda – speciální host Zvrhlé duo

9.12. Praha – Palác Akropolis  – speciální host Znouzecnost

Seznam koncertů:

21.11. Plzeň, Šeříkovka (+ ZNC + Disharmonici aj.)

26.11. Olomouc, Divadlo hudby

27.11. Brno, Fléda (křest CD) (+ Zvrhlé duo)

28.11. Břeclav, Piksla

29.11. Valašské Meziříčí, M-klub (+ Fru Fru)

9.12. Praha, Akropolis (křest CD) (+ Znouzectnost)

12.12. Uherské Hradiště, kino Mír

19.12. Litoměřice, hospoda U letního kina

22.1. Praha – Malostranska beseda

23.1. Rychnov u Jablonce n. Nisou – Restaurace Beseda

27.2. Pardubice – Divadlo 29

14.3. Praha – Zizkovska noc

14.4. Praha  – Malostranska beseda

15.4. Plzen – Pod lampou

16.4. K. Vary – Paderewski

Více o novém albu kapely Traband

Více o novém albu kapely Traband

Seznam písní:

01 Pokaždé když přicházíš

02 Kabát ´66

03 Trofeje

04 Mluv se mnou, miláčku

05 Nepoužitelnej

06 Do ticha

07 Tenhleten den

08 Píseň písní

09 Úhel pohledu

10 Písmem klínovým

11 Moje kočka mňoukala

12 Rádiohit

13 Vidím tě

14 Ta radost!

 

Hudba a texty: Jarda Svoboda

Album cover Vlnobeat

Traband - Vlnobeat (555 x 555)

Bio Kapely Traband

Bio Kapely Traband

1995-1999 Legendami a humornými průpovídkami opředené lidové vozítko z NDR nebylo tou hlavní inspirací pro název kapely, i když velká podobnost tu je: Také nadělá spoustu kraválu a pěkně vám natřese kosti. Dvoutaktní beat, um-ca, um-ca, polka i pogo. Ale spíše než trabant – prskolet, páchnoucí pivem a humorem 5. cenové kategorie, to byl trabant v původním významu toho slova: průvodce, ozbrojený ochránce, životní strážce. Bodyguard, řeklo by se dnes.

Někdo, v jehož přítomnosti se můžete cítit bezpečně a bezstarostně, i když kolem zuří bouře nebo třetí světová. A pak ta lákavá hra se slovy: tra-band, troj-bend, kapela ze tří muzikantů. Protože na počátku byli tři: Jarda Svoboda – autor písní, kytara, foukací harmonika, mandolína, zpěv. Michal Kliner – baskytara. Václav Pohl – bicí. O něco později do kapely přibyl banjista Evžen Kredenc, čtvrté kolo u vozu. Hudební styl?

Nekomplikované rockové písničky bez sebestředných kytarových sól, s texty, které vyprávějí příběhy. „Odvrácená strana country“, „country-punk“, „dvoutaktní rock“ – takové přívlastky si jejich hudba vysloužila. První album, nazvané „O čem mluví muži?“(1997), obsahuje i některé písně z repertoáru Jardovy předešlé kapely Otcovy děti.

1999-2006 Poněkud primitivní stavba prvotního Trabandu přestala vyhovovat náročnějším hudebním výletům, a tak byl původní punkovatý dvoutakt přestavěn na dechno-klezmer-turbo-polka-kabaretní pětiválec. Nový zvuk kapely předznamenalo nejprve angažmá trumpetistky Jany Modráčkové a o něco později také tubisty Roberta Škardy.

Odchod basisty Michala Klinera a výměna bubeníků (Petr Vizina nahradil Václava Pohla) urychlily proměnu zvuku z elektrického bigbítu k akustickému dechovému šramlu (trubka, tuba, klarinet, akordeon, banjo, bicí). Později se tomu začalo říkat „world music“, kapela sama si však našla přiléhavější název pro svůj styl: „dechno“ – hudba k tanci hraná na dechové nástroje.

Album „Kolotoč“(2000) se setkalo s velmi příznivým ohlasem u kritiky, nějaký čas však trvalo, než si na „nový“ Traband zvykli i posluchači. Kapela začala intenzivně koncertovat i v zahraničí, nejprve jako součást projektů Divadla Na voru, později samostatně (Francie, Švýcarsko, Německo, Slovensko, Rakousko, Maďarsko, Polsko, Korsika, Řecko, Japonsko).

Na domácí scéně Trabandu znamenitě pomohl písničkář Václav Koubek, po jehož boku se kapela začala častěji objevovat, a také herec Vladimír Javorský, v té době hostující hráč na saxofon. S příchodem baskřídlovkáře Jakuba Schmida a s nástupem samplovací techniky se rozšířily možnosti dechové kapely. Zvukově lehce experimentální CD „Road movie“(2002) a výměna bubeníků (Petra Vizinu nahradil původní bubeník Václav Pohl) s sebou přinesla i návrat k tvrdšímu zvuku a k některým písním z prvního období kapely. Album „Hyjé!“(2004) tak shrnuje všechno, čím kapela za dobu své existence prošla. Kapela získává cenu Akademie populární hudby „Anděl 2004“ v oblasti World music a cenu „Akropolis Live Music Awards“ (ALMA) za nejlepší živé vystoupení roku 2005.

Účastní se mnoha zahraničních prestižních festivalů (Sziget, Rudolstadt, Paříž, Avignon, Gdaňsk, Strasbourg) a pokračuje i v domácím nepřetržitém koncertním turné. Svou desetiletou hudební jízdu slaví trabandité velkým výročním koncertem, jehož záznam vychází na CD i DVD pod názvem „10 let na cestě“(2005). Spolu s albem vychází i netradiční zpěvník „Kontraband“, příběhy z trabandích písní zpracované formou komiksu. Po oslavách výročí kapela ohlašuje roční koncertní pauzu, odpočinek v garáži a snahu opět předefinovat svůj dosavadní zvuk.

2007-2011 S kompletně novým repertoárem a s novým zvukem začal Traband třetí kapitolu své existence a od počátku roku 2007 se znova začíná objevovat na pódiích – nejprve jako „trojbend“ (Jarda Svoboda – harmonium, kytary, baskytara, cimbál, zpěv, Jana Modráčková/Kaplanová – kytara, trumpeta, harmonium, zpěv, Václav Pohl – bicí, beatbox, zpěv), později v rozšířeném, čtyřčlenném obsazení  (Robert Škarda – tuba, suzafon). Divoké dechno načas ustupuje do pozadí a nové písně se nesou spíše na klidnějších lyrických vlnách. Klíčovým nástrojem určujícím zvuk je šlapací harmonium, podpořené barevnými rytmickými výšivkami bicích a kytary.

Po všežravém období, kdy si trabandité přisvojovali takřka jakýkoli hudební styl, přichází snaha rozhlédnout se v domácí krajině. Tuto podobu Trabandu zachycuje album nazvané „Přítel člověka“ (2007), za které kapela obdržela cenu Hudební Akademie Anděl 2007 v kategorii Folk & Country. Jeho tvrdším a syrovějším pokračováním je album „Domasa“ (2010), rovněž oceněné cenou Anděl 2010 v kategorii Folk & Country. O rok později vychází výjimečný projekt DVD/CD „Neslyšené?/Neslýchané!“ (2011). CD (asi nejpopovější v historii kapely) je koncipováno jako sbírka příběhů a portrétů figurek z periférie města. DVD pak přináší unikátní projekt, písně Trabandu přetlumočené do českého znakového jazyka pro neslyšící.

Diskografie:

NESLÝCHANÉ! CD/DVD (2011, Indies Scope)

DOMASA (2010, Indies Scope)

PŘÍTEL ČLOVĚKA (2007, Indies Scope)

10 LET NA CESTĚ CD/DVD (2005, Indies Scope)

HYJÉ! (2004, Indies Scope)

ROAD MOVIE (2002, Black Point)

KOLOTOČ (2000, Black Point)

O ČEM MLUVÍ MUŽI? (1997, APAC)

Rozhovor s Jardou Svobodou

Rozhovor s Jardou Svobodou

  1. Vlnobeat je velmi energickou nahrávkou s širokým hudebním záběrem a od posledních třech nahrávek se výrazně odlišuje. Co způsobilo takový posun?

 

Na každém albu se snažím zachytit nějakou ucelenou náladu, příběh, aby album bylo opravdu albem, ne jen snůškou různých písniček. Takhle vnímám každé naše album a o každém mohu říct, že se nějak odlišuje od ostatních. Nenazýval bych to posunem, nejde mi o to, někam se posunovat, ale být co nejuvěřitelněji sám sebou.

 

  1. Textově na albu převládají pozitivní texty. Takto textově pozitivního Jardu Svobodu téměř nepamatujeme. Kde se vzal ten optimismus? Byl záměr vytvořit pozitivní album?

 

No, já se považuju za celoživotního optimistu, takže jsem moc nespekuloval o tom, jestli budou písničky optimistické, nebo ne. Záměrem bylo vytvořit dobré album…  Jo, vlastně jsem chtěl napsat něco proti “blbý český náladě”, o tom věčným fňukání a stěžování si. A taky jsem si protentokrát zakázal epický příběhy v textech a pokusil se pojmenovat něco širšího, něco, co není jen na okraji společnosti, ale co je přímo v ní.

 

  1. Stejně tak „radikální“ postoje vůči establishmentu v textech naposled zazněly na Hyjé, a ani tam ne v takové míře. Radikalizoval se i sám autor?

 

O čem zpívám, za tím si stojím. Je to můj občanský postoj, který občas dávám najevo, když mám tu potřebu. Jestli je to radikální, to nevím a neřeším. Ačkoliv… jeden z alternativních názvů pro tohle album byl RadikáLOVE. Takže ano, asi mám potřebu říct nahlas, že chci žít ve společnosti, kde láska vítězí nad pravdou, lží a nenávistí.

 

  1. Vlnobeat představuje i nového stálého hosta Trabandu banjistu Radima Humla. Jak došlo k jeho hostování?

 

Radima znám už řadu let, všiml jsem si ho v plzeňské kapele Navzájem, což byla parta okolo mimořádného muzikanta, písničkáře a aranžéra Přemy Haase. Líbilo se mi, jak Radim hraje na pětistrunné banjo. Ne takovým klasickým bluegrassovým způsobem, ale víc rockově a funkově. Tak jsme jeho šikovnost zúročili na naší desce.

 

  1. Informace, že na albu je i banjo, by mohlo vzbudit pocit, že Traband se vrací k období alba Hyjé. Ale samotný Vlnobeat odkazuje zcela jinam, místy na taneční hudbu, jindy zase k až k psychedelickému rocku. Celé album zní, jako pojďme se bavit muzikou a hlavně žádné škatulky. Je to tak?

 

Jo, to je dobře řečeno. Pojďte pane, budeme si hrát. My jsme hudební styly a žánry nikdy moc neřešili, vlastně jenom tehdy, když nás hudební publicisté do nějaké škatulky tlačili. Například několik let jsem snad ve všech rozhovorech musel opakovat “ale my nehrajeme balkánskou dechovku”, a stejně to občas nebylo nic platné. Ve skutečnosti vykrádáme všechny hudební styly, které nás zaujmou, včetně té dechovky, a děláme si s nimi, co umíme a co nás baví. A tak si na Vlnobeatu podávají ruce Beatles s Jožo Rážem a U2 s Jiřinou Bohdalovou.

 

  1. Písničky ukrývají řadu různých hudebních vtípků a odkazů. Bylo nahrávání pečlivým zaznamenáváním připraveného nebo spíš to bylo tak trochu i jam session?

 

Hudební improvizace, myslím, není naše silná stránka a pečlivá příprava ve zkušebně už vůbec ne. Některé z písniček vznikaly nebo nabíraly podobu až ve studiu, pár improvizovaných míst tam zůstalo, ale vcelku jde – jako u každé Trabandí nahrávky – o kompromis mezi spontánností a záměrem.