Co kdybyste – za celý život – dostali všechny omluvy, které si zasloužíte? Byl by váš život lepší, nebo horší? Je jistá šance, že byste byli lepší verzí sebe samotného.
Proč? Protože v ideálním světě by bylo lepší, kdybychom všichni byli upřímnější a omlouvali se za svoje chyby a pochybení, jenže my v ideálním světě nežijeme.
Musíte se připravit na realitu, číhající za vašimi dveřemi: Lidé vás budou zraňovat a nebudou se obtěžovat omluvou.
Ty omluvy, kterých se nikdy nedočkáme, potřebujeme nejvíc, jsou to ty, které z nás činí silnější jedince.
A jestli to z nás činí horší či lepší lidi, záleží na zkušenostech. Omluvy, kterých se nedočkáme, nám více než o životní lekci vypovídají o životě a o lidské povaze.
Zde je několik takových, které stále očekáváte:
1) „Omlouvám se, že jsem tě celé roky šikanoval.“
Nazýval jsem tě přezdívkami, házel po tobě pastelky, kradl ti svačinu, vždycky si tě vybral jako posledního. Vím, jak moc to bolelo, a omlouvám se.
A ze všeho nejvíc se omlouvám za to, že jsem si to užíval. Nechápal jsem, co jsem dělal; byl jsem moc malý. Děcka dělají hloupé věci.
2) „Omlouvám se, že jsem své přátelství jen předstíral.“
Vím, žes mi věřil, spoléhal jsi na mě. Neměl jsem tě moc rád, ale neměl jsem s kým chodit ven. Nechal jsem tě přijít blíž, získal jsem si tvoji důvěru, říkal jsem ti, že jsme blízcí přátelé, ale když došlo na lámání chleba, neobstál jsem.
Nerozuměl jsem tomu, co dělám, dokud mě nepotkalo totéž, a omlouvám se. Nechápal jsem, že podvod nás oba zanechá osamělé a zraněné.
3) „Omlouvám se, že jsem ti nikdy nedal najevo, jak moc tě miluji.“
Vím, že jsem tvůj rodič, a měl jsem tu být pro tebe. Vím, že mým úkolem bylo vychovat tě a ukázat ti, jak co nejlépe naložit se svým životem. Omlouvám se, že jsem tu pro tyhle věci nebyl. Omlouvám se, že jsem tu nebyl skoro pro nic.
Omlouvám se, že jsem nechodil na tvoje zápasy a představení. Omlouvám se, že jsem s tebou netrávil čas a neprojevil zájem o věci, kterým ses věnoval.
Možná jsem se o to nestaral. Možná jsem byl příliš zaneprázdněn pitím a drogami. Možná jsem nevěděl, jak s tebou mluvit. Možná jsem byl příliš zaneprázdněn snahou udržet pohromadě svůj vlastní život, a nemohl jsem upínat svou pozornost na tebe, moje dítě.
Ať už byly ty důvody jakékoliv, omlouvám se.
4) „Omlouvám se, že jsem nikdy neodepsal.“
Ani nevím, proč jsem si myslel, že si nezasloužíš trochu zdvořilosti, ale omlouvám se za to, jak jsem se zachoval. Bylo to zbabělé, hrubé a bolelo to.
Kéž bych měl dost odvahy na to, abych ti řekl, jak se cítím, namísto toho,a bych tě nechal jen tak čekat.
5) „Omlouvám se, že jsem se nikdy neobtěžoval zůstat s tebou v kontaktu“
Tak dlouho jsme byli přátelé. Možná jsme spolu chodili na střední nebo na vysokou. Nebo naše přátelství bylo výsledkem zkrachovalého vztahu.
Omlouvám se, že jsem se nikdy nesnažil. Jsi skvělý člověk. Prosím, neber si to osobně.
6) „Omlouvám se, že jsem utekl a zlomil ti srdce.“
Nebyl jsem připravený. Byla jsi tou nejúžasnější osobou, kterou jsem kdy v životě potkal, a já jsem se hrozně vyděsil.
Zatímco jsem si měl představovat, jak s tebou trávím zbytek života, nebyl jsem schopný si představit, že bych vůbec s někým trávil život.
Nebyl jsem dostatečně vyzrálý. Byl jsem zbabělec. Nerozuměl jsem tomu, co znamená milovat. Neuměl jsem tě milovat způsobem, který by sis zasloužila – zůstat pro mě nebylo možné, proto jsem utekl. Tak strašně moc se omlouvám.
pokračuj ..
7) „Omlouvám se, že jsem dopustil, abychom se od sebe odtrhli.“
Vím, jak k tomu došlo. Nijak jsem se nesnažil, a i když tys odváděla svou práci, na udržení vztahu to chce dospělého jedince.
Měl jsem vynaložit více úsilí. Měl jsem na tebe víc myslet, dovolit ti, abys byla více zapojena do mého života, měl jsem ti dát víc prostoru. Měl jsem udržet naši lásku, ale neudělal jsem to. Prosím, odpusť mi to.
8) „Omlouvám se, že jsem o tobě všechno zapomněl.“
Vím, že jsme byli přátelé a milenci celá léta. Vím, že jsme jeden pro druhého znamenali vše, ale musel jsem jít dál se svým životem, tak jsem to udělal.
Nechtěl jsem na tebe nutně zapomenout, ale všechno tak pro mě bylo snazší. Sobecké? Možná. Můžeš mě klidně obvinit.
9) „Omlouvám se, že jsem sliboval, co jsem nikdy nemohl splnit.“
Byla jsi prostředkem ke splnění cíle – nic víc. Věděl jsem dobře, co dělám. Plánoval jsem to tak. Možná jsem jen plně nerozuměl skutečným důsledkům svých činů. Nebo jsem možná jen zlý s*áč.
Ať tak nebo tak, omlouvám se. Omlouvám se, že jsem se neobtěžoval prozkoumat, čeho se vůči tobě dopouštím a jak se kvůli mně cítíš. Omlouvám se, že jsem byl tak hrozný člověk.
10) „Omlouvám se, že jsem tě nerespektoval.“
Vím, že jsi člověk stejně jako já, ale pořád jsem věřil, že jsem lepší než ty; věřil jsem, že si zasloužím lepší práva než ty. Teď už vím, že bez respektu nejsme ničím jiným než divokými zvířaty.
11) „Omlouvám se, že jsem nevěřil v tvé sny.“
Vím, že jsem byl tvůj přítel, a omlouvám se za to, že jsem si myslel, že to nikdy nedokážeš. Smál jsem se ti za zády, jako všichni.
Působil jsi čím dál tím víc nadšeně, ale nic se neměnilo. Stále jsi selhával, ale pořád jsi se snažil, byl jsi tvrdohlavý jako mezek.
Ale podívej se na sebe teď…omlouvám se, že jsme tě nepodpořili tak, jak bychom měli. My všichni se omlouváme.
12) „Omlouvám se, že jsem tě přestal milovat a zlomil ti srdce.“
Řekl jsem „navždy“…kdo by si pomyslel, že „navždy“ potrvá pár měsíců, pár let? Miloval jsem tě tak moc, a věděl jsem, že ty mě miluješ stejně. Nechtěl jsem ti zlomit srdce.
Věci se změnily. Já jsem se změnil, ty ses změnila. Vztah, který jsme kdysi měli, najednou neexistoval. Nechtěl jsem tě tak moc zranit, ale někdy už prostě toho druhého nemiluješ tak, jako kdysi.
Kdybych zůstal, všechno by se akorát zhoršilo. Nicméně se omlouvám za bolest, kterou jsem způsobil. Nezasloužila sis to.
13) „Omlouvám se, že ti nikdy neodpustím.“
Pokoušela jsem se, ale tys znovu a znovu zlomil mou důvěru. A teď, bez ohledu na to, jak moc bych ti mohla věřit, prostě nemůžu. Nikdy. Některé věci jsou tak jak jsou, a nejdou narovnat.
Některé nejdou opravit. Omlouvám se za to, jak to je, ale musí to tak být.