Dvaadvacetiletý chlapec je jedním z mála lidí, kteří dokážou říci: „Když jsem zemřel…“, a přitom nelhat. Žije v Sosnovoborsku, v létě přijel k příbuzným do vesnice Aginskoe, okresního centra na Krasnojarském území.
Zároveň a vydělávejte peníze: na léto byl Eugene najat společností, která instaluje dveře. Od každých dveří do tříčlenného týmu zaplatili 9 000 rublů. Dobrý výdělek!
O víkendu se Eugene a jeho přátelé šli koupat do místních lomů. Zde je voda čistá a v horkém počasí se všichni Aginskoje shromažďují na pláži k odpočinku.
Eugene šel do vody, jeho přátelé se trochu opozdili.
„Doplaval jsem daleko, když mi zavolal známý,“ říká chlapec. – Taky se šla koupat, ale vypila sodovku ze skleněné láhve. Počkej, říká, na mě! No, začal jsem veslovat na místě…
Eugene brzy cítil, že mu docházejí síly. A ani vzdálenost ke břehu – nelze překonat.
„Nic dalšího si nepamatuji,“ říká Zhenya. – V nemocnici jsem přišel k rozumu.
Samozřejmě neviděl paniku, která vznikla na břehu, když Eugene zmizel pod vodou. Chlapci si všimli, že se topí a „na samopalu“ udělali vše, za co je lékaři pochválí: někteří přispěchali zachránit tonoucího, jiní zavolali záchranku. Když Evžena vytáhli z vody, auto s červeným křížem už stálo na břehu.
Pokračování na další straně