Většina dětí vnímá svou matku jako samozřejmou součást svého života. I když se to v pubertě zkomplikuje, každý podvědomě ví, že má maminku vedle sebe, protože je bezvýhradně miluje. „Když jsem vyrůstal, moje matka mě hodně trápila. Pořád mě vyhazovala a hádali jsme se. Dnes vím, že moje matka má dobré úmysly.
Až po matčině smrti si paní Pavla uvědomila, co pro ni matka znamenala. „Ochraňovala mě, je to moje nejlepší kamarádka. Pevně věřím, že i když se mi něco nepovede, vždy mě podpoří a ochrání před celým světem. To je moje bezpečná minulost a nikdy jsem si nepředstavoval, že bych jednou mohl prohrát.“ ho,“ řekla paní Pavla.
Vyrůstala v nepříliš bohaté rodině. Ale rodiče byli velmi opatrní, aby své děti dobře vychovali. Paní Pavla vzpomíná: „Mám ještě staršího bratra, ze kterého jsme si jako malí dělali legraci. Ale naši rodiče k nám byli velmi féroví. Maminka nám dala hlavně pocit bezpečí, lásky.“ a sounáležitosti.“ V dospělosti s bratrem opustili vlast a moc se nevraceli, i když věděli, že mají u rodičů láskyplné útočiště.
Pokračování na další starně