Jako děti jsme měli o šťastném životě často velmi jednoduchou představu. Stačilo vyrůst, dělat si věci po svém a nemuset chodit spát přesně v devět. Dospělost tehdy působila jako vstupenka do světa, kde už nám nikdo nebude říkat, co máme dělat.
Jenže když opravdu vyrosteme, přijde jiné zjištění. Život je složitější, než jak vypadal z dětského pokoje. Svoboda sice přichází, ale spolu s ní i rozhodování, tlak, očekávání a neustálý pocit, že bychom měli být někde dál.
Dětský sen o dospělosti byl prostý
V dětství se štěstí často vejde do několika jednoduchých přání. Být velký. Mít možnost rozhodovat sám za sebe. Nemuset poslouchat pravidla, která nám tehdy připadala zbytečná.
Představa dospělého života bývá v dětských očích lákavá právě proto, že v ní nevidíme odpovědnost. Vidíme jen volnost. Chceme vyrůst, protože věříme, že dospělost znamená dělat si, co chceme.
A možná právě v tom je ta krásná naivita. Nevíme ještě, že dospělost není jen o tom, kdy půjdeme spát, ale také o tom, proč ráno vstáváme.
článek pokračuje na další stránce..