Malá Kina AFP ve Vídni lákají diváky na retro zážitek

Vzít si vstupenku na autorský film, objednat sklenici vína a klábosit na 100 let starých sedadlech – tak se podle agentury AFP malá kina ve Vídni snaží zdůrazňováním svého retro stylu přivábit veřejnost

Oproti multikinům, která představují dvě třetiny zhruba 150 sálů rakouské metropole, je pro šestici starých kin s jediným sálem nejlepším trumfem jejich autentičnost

Je to uvolněnější než ve velkých kinech,“ vysvětluje Helga Santnerová, která se svými velkými dcerami přišla do kina Bellaria v centru Vídně zhlédnout rakouské rodinné drama.

Není zde ostré světlo ani ohromné filmové plakáty, ale květované tapety, které toho už hodně pamatují a na kterých jsou zavěšeny černobílé portréty německých a rakouských herců z dob dávno minulých. Jsou zde tak například k vidění Paula Wesselyová, Hans Moser, Wolf Albach-Retty či rodiče Romy Schneiderové.

Některé snímky jsou opatřené věnováním, což vzbuzuje nadšení nostalgického dvaasedmdesátiletého Heidruna Poschingera. „Taková byla kdysi kinematografie. Já sám jsem tehdy sbíral jejich autogramy,“ vzpomíná.

Malá kina mají své pravidelné návštěvníky, hlavně milovníky originálních verzí, studenty a důchodce, ale nemohou se spoléhat, že sál naplní samotnou filmovou nabídkou. 

Jelikož je ve Vídni příliš mnoho (promítacích) sálů a sedadel, musí i multikina ukazovat autorské filmy, a tak nám dělají konkurenci,“ vysvětluje Michaela Englertová, která od roku 2007 vede kino Admiral založené v roce 1913.

Zdá se, že levnější vstupenky ve výši sedmi až 8,5 eura, zatímco v multikinech stojí více než deset eur, také nerozhodují. Nezbývá než sázet na prostředí, které promítání v těchto kinech proměňuje v malé cestování do minulosti.

Dobře to pochopila i vedoucí kina Breitenseer Lichtspiele vytvořené v roce 1905. Anna Nitschová-Fitzová ráda připomíná, že jde o jedno z nejstarších dosud fungujících kin na světě. Tato odhodlaná malá brunetka láká na originalitu organizováním projekcí s návštěvou promítací kabiny, s pletením za potřebného částečného osvětlení sálu či s klavírním doprovodem.

V Admiralu je zase možné na červených sedadlech z dob otevření kina upíjet před promítáním ze sklenice vína. „Atmosféra na mě působí velmi sympaticky. Je to jako něčí obývák. Člověk se cítí dobře,“ říká jedna z divaček.

Pro záchranu malých kin je ale podle některých odborníků třeba, aby se vedle uchování stylu retro a unikátní atmosféry dokázala tato zařízení technicky modernizovat. Například digitalizace promítání je ale pro mnohé příliš velkou investicí.

Jejich vývoj není tak špatný, jak se očekávalo. Před deseti lety jsme mysleli, že brzy zaniknou. Dnes již nehovoříme o smrti malých kin,“ komentuje situaci vedoucí kulturního úseku v obchodní komoře metropole Oswald Bacovsky.

zdroj: ČTK – pek ank fcz

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno