Ti, kteří letos nestihli Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech, nebo alespoň ne tolik filmů, jak by si přáli, mohou ještě leccos dohnat
Do českých kin se prozatím mimo jiné dostala Krobotova Díra u Hanušovic, komedie Parádně pokecal, americký dokument o dospívání Chlapectví a také Le meraviglie – Zázraky italské režisérky Alice Rohrwacher
O čem Zázraky jsou a – stojí za podívání? Odpověď na obojí není jasná. Divadelní letáčky představují Zázraky jako příběh o tom, jak se nejstarší dcera poněkud despotického otce začíná osamostatňovat a hledat svou vlastní, jinou cestu. Někdo vidí hlavní linii v návratu k přírodě a těžkém životě na venkově z italsko-švýcarsko-francouzského pomezí.
„Včelařství je práce plná paradoxů. Vím o ní hodně. Pracujete s divokými zvířaty, které nemůžete kontrolovat nebo vycvičit. Nad včelami nemáte žádnou moc. Jsou svobodné a vy je můžete akorát poprosit, aby zůstaly, tím, že jim vytvoříte co nejlepší prostředí. S naším příběhem to je stejné,“ vyjádřila se ke snímku Alice Rohrwacher.
Pro někoho byl příběh nejstarší dcery Gelsominy, jejího otce, zbytku rodiny, včelařství a televizní soutěži zdlouhavý a nudný. Jiné uchvátil způsob zachycení obrazu i svým způsobem krutost, s jakou je příběh vyprávěn, když se vyhýbá sentimentalitě.
Bezesporu mají Zázraky silné momenty. Divákům se tají dech, když děti včelaře se zoufalstvím urychleně přijíždějí zpět do stáčírny, aby zjistily, zda zapomněly, nebo nezapomněly vyměnit kyblík, do kterého stéká med. Když s otcem sundávají vyrojené včely z koruny stromů nebo je vyndávají z míchačky na maltu…
Jiné části filmu mohou působit trochu nepatřičně (televizní soutěž a vše s ní spojené) či nudně. V každém případě nejsou Zázraky filmem, od něhož můžeme očekávat odpovědi na všechny otázky, které nám při sledování vyvstanou.
I díky občasné snovosti a jinak podivným chvílím (otec spící v posteli před domem, velbloud jako domácí mazlíček, nikdy nevysvětlený člen domácnosti nebo ne-skutečné momenty odpočinku dětí v jeskyni) není možné odcházet z kina se zcela ujasněnou představou o tom, co jsme vlastně viděli.