Večírek na Brněnské Flédě začal poklidně. Páni muzikanti z Fanfare Ciocarlia před koncertem seděli líně poblíž baru, ochotni se nechat vyrušit a zapózovat kolemjdoucím návštěvníkům s fotoaparáty či prohodit nějaké to slovo když byli náhodným fandou osloveni. Dosud klid, pohoda..
Tento klid před bouří doplňovali opavští Psychonaut jenž hráli ze záznamu aby pomohli zahřát transistory zesilovače pana zvukaře. Dav rozpálil DJ Gadjo spolu s Mariem Bihari, kteří po spíše šansonovém úvodu předvedli širokou paletu žánrů world music. Ke konci svého vystoupení rozpalovali stylově publikum v balkánských rytmech a tak posluchači stojící mimo sál nemuseli nutně zaznamenat “výměnu stráží” na pódiu. Tohle duo rozhodně stojí za samostantý koncert.
Hlavní hvězdy na sebe nenechaly dlouho čekat, vlastně je bylo možno potkat různě v sále či u baru už v průběhu vystoupení Gadja s Mariem. Vůbec ta jejich nespoutanost a neformálnost nás provázala celým jejich koncertem. Vzhledem k tomu, že kytarista Adrian Raso jenž je významným spolutvůrcem jejich posledního počinu Devil’s Tale se koncertu nezúčastnil, playlist se skládal převážně z kusů předchozích alb. Což je tak trochu škoda, ale vidět a slyšet tuhle kapelu na živo je vždy radost bez ohledu na aktuálnost repertoáru. Živelnost s jakou nastoupili na podium strhla celý sál k tanci a pro mě jakožto pochodujícího fotografa to znamenalo tu a tam utržit nějakou (nechtěnou) ránu od spontálně tancujícího okolí. Ale člověk se na to usmívající okolí za tyhle “attacky” vlastně ani nemohl zlobit a jen jsme se na sebe vždy omluvně usmáli.
Kapela připalovala pod kotel, šlapala na plyn a v momentě kdy zahráli coververzi Born To be Wild od Steppenwolf mysleli jsme si, že už tohle je ta třešnička na dortu a bude nám dovoleno vydechnout od ryhlého tempa. Jenže nebyla. Pánové pokračovali v žesťové smršti a když už nastal konec po kterém by bylo nepřípustné nám nedát přídavek, dalo se čekat, že koncert skončí a my si alespoň dojdeme pro pivo. Jenže po přídavku , mistři sestoupili mezi nás “pozemšťany” a vystoupení pokračovalo dál mezi davem posluchačů. Zkrátka nevázaná veselice, kterou si žádný jiný unplugged band kromě hlasitých žesťů asi jen tak dovolit nemůže. To mě přivedlo k argumentu, že najednotlivé koncerty se stále vyplatí chodit neboť striktní bezpečnostní pravidla velkých festivalů by Vám takový zážitek vůbec dneska neumožnila. Suma sumárum, hráčsky perfektně zahraný koncert, plný energie, která v mrazivém Únorovém pondělku bodla. Pokud Vám Pražský či Brněnský koncert unikl, nezoufejte. Máte možnost vše napravit 13.5. v Plzni.
Fotky Fanfare Ciocarlia koncert 3.2.2014 Fléda, Brno
fotocredit: Pavel Ovesny
text: Pavel Ovesny