V Praze vystoupila legenda světové hudby Ten Years After
V rámci série Prague International Bluenights vystoupila britská čtveřice TEN YEARS AFTER
Tato jedna z nejslavnějších formací na světových pódiích se proslavila hned na začátku své existence vystoupením ve Woodstocku. Jejich legendární přídavek I’m Going Home, který zahráli na Woodstocku v srpnu roku 1969, byl nafilmován – snímek zachycuje jejich jazzovo-bluesovo-rockový magnetismus, kterým strhli široké obecenstvo. Filmový dokument z Woodstocku, který předvádí výbušnou intezitu, s jakou kapela vystupovala, byl později oceněn Oskarem v kategorii dokument.
To, že se kapela v dokumentu objevila na celých deset minut, jen podtrhlo a vyzdvihlo fakt, že Ten Years After neodmyslitelně patří do rockové historie. Mezi lety 68 až 75 kapela zažívala nejúspěšnější etapu své existence, vydala 10 veleúspěšných alb a řadila se mezi top rockové kapely té doby. V roce 75 však Alvin Lee kapelu opouští a vydává se na sólovou dráhu. Až do roku 2002 Ten Years After koncertují jen sporadicky, ale v témže roce přichází do kapely jako náhrada za Alvina mladý a charismatický Joea Gooch, který přináší novou vše spalující energii a přidává navrch skvělý zpěv a hru na kytaru.
V Praze jsou Ten Years After jako doma, naposledy zde vystoupili v roce 2004 na společném koncertě s Blue Effectem. Radim Hladík k tomu řekl: „Známe se už od sedmdesátých let, potkali jsme se na několika štacích ve Švýcarsku, kde jsme si společně zahráli. Vždycky jsem obdivoval jejich neuvěřitelné nasazení a výdrž.“
Se stejnou neutuchající energií včera Ten Years After vtrhli na podium pražského Lucerna Music Baru. Ani 46 let na světových pódiích neubralo TEN YEARS AFTER na enthusiasmu. Hned od prvních okamžiků koncertu kapela dala najevo, kam patří a předhazovala publiku jeden riff za druhým.
Věčně usměvavý basista Leo Lyons s nakrouceným bílým knírem se nechával strhnout publikem a v první polovině koncertu to byl on, kdo na sebe strhával pozornost. Nepotřeboval k tomu žádná gesta, jen sympatický úsměv s poctivými basovými vyhrávkami a pár vtipných slov do mikrofonu. Během koncertu však dostali prostor k exhibici všichni členové. Dočkali jsme se několika skvělých klávesových sól. Chick Churchill je hrál velice úsporně, přesto naprosto přesvědčivě. V polovině koncertu spoluhráči nechali na podiu samotného bubeníka Ric Leea, který uvedl diváky do tranzu bubenickou exhibicí. Poté s ručníkem přes krk přešel na kraj podia a představil všechny členy kapely. Dobře namazaný stroj šlapal dál a publikum aplaudovalo dalším a dalším skvělým kytarovým rifům a neuvěřitelně rychlým sólům Joea Gooche.
Ten Years After v Praze předvedli, že právem už 46 let patří k světové špičce. A že se obejdou bez tuny technik přepravovanou kamióny. Kapela preferuje klubové prostředí, kde dokáže úžasně navázat kontakt s fanoušky. Osobně jsem přesvědčen, že Ten Years After to dotáhnou do padesátky, a že je v Praze ještě rozhodně uvidíme.
Fotogalerie kapely Lucerna Music Bar 2013
fotocredit: Romek Hanzlík
text: Romek Hanzlík