Patří mezi stálice české hudební scény, její soukromý život i umělecká kariéra ale někdy procházely turbulencemi. Pro zpěvačku Báru Basikovou, která v neděli 17. února oslaví padesátiny, jsou kromě zpěvu velkou láskou její děti – dvojčata Anna a Marie a tříletý syn Theodor. Štěstí se jí snad podařilo najít i v partnerském životě s manželem Petrem Polákem, který je 15 let mladší. Pro své fanoušky chystá překvapení: letos by totiž konečně měla vyjít po dlouhých 12 letech její nová sólová deska.
Zájem o hudbu měla Basiková odmalička, když se ale jako dvanáctiletá objevila před televizními kamerami v pořadu Zpívá celá rodina s písní Markétka od Marie Rottrové, málokdo tušil, že se ze zakřiknuté brýlaté dívenky později stane hvězda populární hudby. Už v mládí se Basiková potýkala s depresemi, které zapříčinil její nepříliš dobrý vztah s matkou. Období svého dospívání Bára zachytila v knize Rozhovory s útěkem, která vyšla v roce 1990 a k vydání ji doporučil samotný Bohumil Hrabal.
Absolventka střední ekonomické školy pracovala na začátku 80.let tři roky jako hospodářka v Lidové škole umění, v roce 1982 začala vystupovat v hudební skupině Precedens, zpočátku jako sboristka. O čtyři roky později se definitivně vydala na dráhu profesionální zpěvačky. Už koncem 80. let se Bára Basiková poprvé ocitla na vrcholu – objížděla 30 koncertů měsíčně, zpívala před nabitými sály.
V té době se ale také zmítala mezi dvojí volbou, váhala mezi Precedensem a skupinou Stromboli (zpívala v obou) a zároveň se nemohla rozhodnout mezi dvěma partnery. Své vyčerpání i problémy se nakonec pokusila řešit pervitinem. V zajetí drogy prožila Basiková v roce 1988 tři měsíce, po pokusu o sebevraždu se začala léčit a poté vyřešila svou schizofrenii hudební (zůstala v Precedensu) i soukromou.
Začátkem 90. let se Basiková vydala na sólovou dráhu, z jejích sólových alb jsou asi nejznámější desky Bára Basiková (1991) a o dva roky mladší Viktorie královská; kritika řadí k vrcholům album latinsky zpívaných textů Gregoriana (1998). V roce 1992 získala ocenění Zpěvačka roku ve Výročních československých hudebních cenách.
Novou kapitolu své umělecké kariéry Basiková otevřela v roce 1994, když ztvárnila roli Máří Magdalény v úspěšném rockovém muzikálu Jesus Christ Superstar. Za čtyři roky v něm odehrála více než 500 představení a v roce 1999 ji čekala titulní role v kontroverzním muzikálu Rusalka, který produkoval druhý muž Basikové Jaromír Pizinger. Bez problémů se neobešlo ani její následné angažmá v Johance z Arku, Basiková si tehdy stěžovala na své druhořadé postavení oproti druhé Johance – Lucii Bílé. Následovala role Kleopatry v muzikálu Michala Davida a v roce 2003 zpěvačka kývla na nabídku Národního divadla a v baletním představení Lucrezia Borgia ztvárnila dvojroli – baletky a zpěvačky.
Poslední léta v hudební branži jsou pro Basikovou ve znamení návratů. V roce 2005 se vrátila do kapely Precedens a se skupinou natočila její zatím poslední studiové album Aurora. V loňském roce se opět představila v titulní roli Lucrezie v obnovené premiéře muzikálu Lucrezia Borgia. „Když se do něčeho pustím a hodně se mi do toho chce, pořádně zaberu a nakonec to zvládnu. A když to šlo tenkrát, dám to i teď,“ řekla v jednom rozhovoru ke svému velkému návratu Basiková. Tvrdě pracovala i na svém připravovaném sólovém albu, které by mělo v druhé polovině letošního roku.
V partnerském životě zpočátku příliš štěstí neměla. První manželství s Petrem Jíchou se Báře zhroutilo v polovině devadesátých let a vzešla z něj dvojčata Anna a Marie, která se narodila v roce 1992. Podruhé se zpěvačka vdala v roce 1998 za architekta Pizingera, ale ani toto manželství nevydrželo, pár se rozvedl v roce 2006. O dva roky později si Bára vzala Petra Poláka a v roce 2009 se jim narodil syn Theodor.
Praha 14. února (ČTK) – Vladimír Pohorecký rmi