Hity, popularita a kupodivu i zdraví provází Stouny už 50 let

Mick Jagger se s Keithem Richardsem znali již od dětství, ale sblížili se v roce 1960, když při náhodném setkání ve vlaku zjistili, že oba milují stejnou hudbu – americké bluesmany. A tak založili kapelu. Na hudební scénu vtrhli jako zlí a vlasatí hoši před 50 lety, 12. července 1962, vystoupením v londýnském klubu Marquee. A stali se senzací. Poté prodělali řadu krizí, včetně oplétaček se zákonem kvůli drogám, ale postupně vystoupali až na vrchol pomyslného žebříčku největších rokenrolových skupin světa.

Při historickém setkání ve vlaku držel Mick desku Chucka Berryho, Keith se potloukal s kytarou. Mick měl kapelu Little Boy Blue and the Blue Boys a Keithe do ní přitáhl. Kapela vykrystalizovala při koncertech Alexise Kornera a jeho Blues Incorporated. Při jednom se Mick s Keithem seznámili s multiinstrumentalistou Brianem Jonesem a do kapely přišel klavírista Ian Stewart. V červnu 1962 se osamostatnili. Název skupiny vzešel z písně dalšího společného oblíbence Muddyho Waterse – Rolling Stones (valící se kameny nebo tuláci bez domova).

V červenci 1962 poprvé vystoupili jako záskok za „otce“ Kornera ve slavném klubu Marquee. Na konkurz přišel baskytarista Bill Wyman a počátkem roku 1963 se objevil uhlazený bubeník Charlie Watts. Brzy si jich všiml Andrew Oldham, který produkoval jejich první alba. Zajistil smlouvu s firmou Decca a začal budovat stounovskou image zlých a vlasatých klacků jako protiklad k uhlazeným Beatles.

V květnu 1963 nahráli první singl Come On od Berryho a v dubnu 1964 vyšlo jejich první album The Rolling Stones. Plně autorská byla až čtvrtá deska Aftermath (1966). Hymnou tohoto období se stala píseň (I Can’t Get No) Satisfaction s již zlidovělým úvodním kytarovým rifem. „Stouni“ začali zdolávat čela hitparád a pozornost začaly budit i informace o tom, jakou výtržnost zase ztropili, jaké drogy mají zrovna v oblibě nebo kdo měl nejvíce žen v posteli. Kvůli drogám se začali dostávat do konfliktu se zákonem.

Divoká 60. léta si ale i v případě Rolling Stones vybrala svou daň. V roce 1969, krátce po svém odchodu kvůli neshodám s Mickem a Keithem, byl nalezen mrtvý na dně bazénu svého domu Brian Jones a jeho smrt není dodnes objasněna. V témže roce byl na festivalu v Altamontu před očima skupiny ubodán fanoušek.

Zavedenou instituci to však nemohlo zastavit. Na jedné straně estét, intelektuál a výrazný zpěvák Mick, který si vyzkoušel i herectví, na straně druhé věčný rebel a nezaměnitelný kytarista Keith, vždy s cigaretou v ústech či s bourbonem v ruce a s vlasy „jako po výbuchu granátu“. Oba utvořili výjimečnou autorskou dvojici přezdívanou Glimmer Twins (Blýskává dvojčata). Během 70. let se běžnou součástí života kapely staly limuzíny, luxusní sídla v daňových rájích, vyprodané koncertní štace a milostné a manželské aféry, které vydají na román.

Největší popularity dosáhli Rolling Stones na přelomu 60. a 70. let

Největší popularity dosáhli Rolling Stones na přelomu 60. a 70. let s alby Beggar’s Banquet (1968), Let it bleed (1969), Sticky fingers (1971), na kterém se poprvé objevilo slavné logo s jazykem, či Exile On Main Street (1972). Na většině těchto alb se již podílel brilantní a dodnes uznávaný kytarista Mick Taylor, který vystřídal Jonese. Celkově Stouni vydali několik desítek desek, poslední studiová A Bigger Bang ale vyšla již před sedmi lety. V květnu 2010 k velké radosti fanoušků vyšla remasterovaná verze alba Exile on Main St., která obsahuje i bonus v podobě deseti písní, které Rolling Stones nahráli v době vzniku alba, ale na desku se nakonec nedostaly.

V roce 1975 Taylora vystřídal Ron Wood, jenž zapadl hudebně i lidsky. Autorsky nedoceněný se cítil Wyman, který odešel v roce 1992. Za něj nastoupil jazzman Darryl Jones, který se ale řádným členem již nestal.

Po sólových ambicích a sporech v 80. letech se Stouni vrátili s plnou parádou v roce 1989 deskou Steel Wheels, která odstartovala veleúspěšná 90. léta. „Hallo I’m Mick. Kameny se valí do Prahy. Tanks are Rolling Out, Stones are Rolling In,“ oznámil Jagger českým fanouškům před prvním koncertem v Česku a zároveň největším na štaci. V Česku potom hráli ještě čtyřikrát, naposledy v roce 2007 v Brně. Poslední turné skupiny s názvem A Bigger Bang bylo s téměř 500 miliony dolarů nejvýnosnějším v hudební historii, přestože musela být řada plánovaných koncertů, včetně brněnského, odložena kvůli zranění Richardse, který spadl na Fidži z kokosové palmy.

zdroj: (ČTK) – David Preisler rmi

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno