Kapela Tři sestry vydala svou první kuchařku

Kultovní kapela Tři sestry brzy oslaví třicet let od svého založení. Bujarý večírek však začíná už teď a nese se – jak jinak – ve znamení dobrého jídla a pití.

V hostinci Na staré vozovně byla dnes pokřtěna kuchařka Tří sester a rozhodně se nejednalo o nudný večer! Kmotrem se stal rockový matador Doctor PP spolu s krásnou Agátou Prachařovou.

Na úvod představil Ing. Magor všem hostům počátky a vznik této unikátní kuchařky.

Nápad udělat kuchařku jsem dostal při grilovacích orgiích u mě na terase. Kapela byla k nápadu nejdřív dost vlažná, ale pak se toho chytil nakladatel Honza Hlaváč a během pěti týdnů byla kuchařka na světě. A tak jako mají jednotlivý členové kapely různý přístup k hudbě, i na jejich příspěvcích v kuchařce je vidět rozmanitost. A to mě baví!“

Fanánek na ukázku přečetl provokativní povídku z knihy s názvem Pes na česneku v troubě, která vzbudila velký ohlas. Jak se on stavěl k nápadu vytvořit kuchařku? „Vaření rád nemám, vařím spíš z nouze a přes vaření je v kapele právě Magor. Přispěl jsem ale např. receptem Co dům dal, u kterého jsme se jednou skoro otrávili, když jsme použili čtvrt kila jedovatého jalovce,“ směje se Fanánek.

Na pódiu ho vystřídal Doctor PP s radiovým hitem Zdravý doktor a pak už společně s Agátou Prachařovou kuchařku pokřtili.

Na hosty čekal speciální welcome drink, tzv. Vránův koktejl a také raut, který se samozřejmě sestával z receptů z knihy. Hosté si tak mohli ověřit, že kniha obsahuje vskutku zajímavé a nevídané recepty.

Fotky ze křtu knihy kapely Tři sestry

Třísesterská kuchařka je svérázná stejně jako repertoár kapely. Nečekejte vyvoněné recepty jak z michelinských restaurací (i když na ně taky došlo) a na druhé straně ani punkové bizarnosti, které se dají pozřít jen v nouzi (ačkoli… došlo i na ně). Recepty na kulinářské speciality Tří sester napsal sám život, a jestliže podle nich uvaříte, bude vám určitě chutnat…

Ale nejde tu zdaleka jen o jídlo. Těšte se na poctivou flákotu historek marinovanou vtipem a zalitou tuplákem vzpomínek.

Vázaná, celobarevná, formát: 145×205 mm, knižní blok: 192 stran, DPC: Kč 299, termín vydání: polovina října 2014

O autorech:

Fanánek, Magor, Supice, Jaroušek, Zdenál, Ronald, Vrána a Mafuna… Kapelu Tři sestry netřeba dlouze představovat, neboť si za třicet let, kdy jsou na hudební scéně, vybudovali mocnou fanouškovskou základnu a nabité koncerty svědčí o tom, že se nechystají stáhnout do ústraní. Vydali pětadvacet alb, dvě knihy a frontman Fanánek dva díly svých pamětí. Po kapele bylo pojmenováno pivo – ležák Tři sestry.

Ukázka z knihy:

 

Fanánek: Pes na česneku v troubě

Osmnácté narozeniny jsem se rozhodl oslavit v přítomnosti pár kumpánů z mokré čtvrti vedených Sahulou a sudu piva, jemuž se říkalo štěně. Asi proto, že měl objem padesát litrů a byl menší než současně existující sud stolitrový, kterému se ale neříkalo pes, nýbrž hekťák.

A když už jsme tedy měli mít to štěně braníku, někoho napadlo, že by se mohl podávat pes, cha cha! Zasmáli jsme se podařenému vtipu a považovali to za absurdní. Spíš to vypadalo na buřty a hořčici.

Nicméně Sahula opravdu inicioval sehnání psa, což v Jevanech nebyl problém — ukázalo se, že ras je v blízkém Kostelci nad Černými Lesy. Úpravy psa se zhostil hostinský ze Statku, pan Klímek, a Sahula mu samozřejmě radil a motal se a pochopitelně se při tom zdatně naléval.

Psa tedy prošpikovali jako kus pečeně, aby maso nebylo suché, a pomalu pekli v troubě kamen, kde se topilo dřevem. V tom zřejmě tkvělo hlavní tajemství úspěchu — pomalé pečení při mírně nestejné teplotě způsobí, že pokrm je zcela a úplně propečený.

Pes byl přinesen na stavební parcelu kamaráda Berana, kde jsme směli uspořádat narozeninovou party. Na pozemku byla pouze dřevěná chatrč na nářadí, ohniště a čerstvě vykopaná studna, asi dva metry hluboká, v době oslavy nedokončená a bez vody. Pozvaní byli vrstevníci z Jevan i z Prahy, bylo jich asi patnáct, holky jsme moc neznali, a tak přišla alespoň šestnáctiletá sestřenice Romana a její kamarádka.

Seděli jsme okolo ohně a drželi půllitry s pivem, tedy převážně s pěnou, protože pivo bylo sice poměrně zchlazené, ale po příšerném transportu do Jevan z hospody Na Staré kovárně, která byla v Braníku, si příliš neodpočinulo. Je to sice okolo padesáti kilometrů, jenže sud jsem převážel já sám městskou dopravou až k olšanským hřbitovům a pak autobusem do Jevan. Musel jsem koupit lístek jak sobě, tak sudu, protože byl velký a těžký.

Čekali jsme na chvíli, kdy se pekáč vyndá z dřevníku, dá se na oheň a ochutnáme psa. Na tento okamžik byl pozván pan Klímek, který ještě kosil louku, a tak jsme museli asi půlhodinku čekat. Aniž jsme se domluvili, před dívkami jsme se nezmínili o konkrétním druhu masa, které je na pekáči, pouze jsme říkali, že jde o pečínku.

Sahulovi se to celé ohromně líbilo, poskakoval s kytarou a hulákal, že jsme loupežníci, když máme ten oheň a pečínku a pivo. Sahula byl totiž tehdy posedlý romantickou představou o loupežnících. Nějak pomíjel jejich zavrženíhodný způsob obživy i brutální tresty v případě dopadení a měl před očima následující obrázek: v krásné přírodě kolem ohně sedí zarostlí chlapi, pečou maso, pijou alkohol a zpívají. Občas se zjeví nějaká krasavice, kterou odtáhnou do jeskyně, a pak zase sedí, pijou a zpívají.

No a jak jsme byli ti loupežníci, museli jsme si z dívek vystřelit. Pan Klímek dokosil, ohřál na ohni psa — parádně to vonělo i vypadalo — a rozdělil porce. Dívky si rovněž nechaly naložit a pranic se nepídily po původu a druhu masa. Myslím, že byly zmámené vůní pokrmu. Maso bylo narůžovělé, svalovina téměř bez tuku, když pominu dodaný špek, a zřejmě i zvláštnost okamžiku, že jíme něco netradičního, dodávala pokrmu na atraktivitě. Všichni si velmi pochvalovali, mnozí včetně Romany a její kamarádky si přidali, a přesto ještě pár porcí zbylo.

Hrubý Ivan Poláků zavrčel: „Dejte to do boudy, ať na to neserou mouchy,“ což ty bystřejší a vědoucí rozesmálo.

Jak řekl, tak bylo učiněno a někdo začal lézt po čtyřech okolo dřevníku a štěkat. Přidali se další a Ivanovi došel dvojsmysl jeho slov, začal se hrozně smát a lezl rovněž kolem zdechliny v dřevníku, hlasitě štěkaje.

Romana s kamarádkou nechápavě civěly a pan Klímek, který dosud držel basu a nic nevyzradil, se ozval: „A kluci, zbylo dost sádla, dřív se to dávalo na průdušky, namazaly se prsa a bylo po kašli, ale spíš to dávali na souchotě, to byl horší prevít.“

Sahula se chytil a musel promluvit bez ohledu na následky: „No jo, psí sádlo, to bylo i v Rychlých šípech!“

Romaně došlo, že jedla psa, a zcela pokrytecky, s kamarádkou po boku, začala zvracet pod sebe do trávy.

Taková je síla předsudku. V našich krajích a v současnosti se pes jako potrava pro lidi téměř nevyužívá, protože se z hlediska sociálního jedná o domácí zvíře, ale má v sobě cosi ze zvěřiny, a pokud je strava zvířete pestrá a nežere jenom vařená kolínka, je při správném způsobu přípravy maso výtečné. A jak říkal pan Klímek: „Ten pes byl hnusnej jak prdel,“ takže jakékoliv telátko, kuřátko i prasátko by vlastně mělo být roztomilejším mazlíčkem.

Zbývá dodat, že ráno byl postrádán Sahula, po němž zůstala jen kytara a boty s ponožkami. Neodneslo ho UFO, jak se zmámeným mozkům mohlo zdát, ale ustlal si ve výkopu studny, a než se spustil do díry, srovnal si po skautsku obutí a odložil z krku kytaru.

No a my si ten psí recept teď shrneme.

Pes na česneku v troubě

Ingredience: středně velký pes — dle rozměrů trouby a pekáče (kdo by měl s konzumací psa etický problém podobně jako sestřenice Romana, může psa nahradit jehněčí kýtou), slanina, kořenová zelenina, česnek, vývar, sud piva, pepř, sůl; vyjmenované ingredience by měly stačit, ale fajnšmekři můžou ještě vylepšit citronovou kůrou, tymiánem a rozmarýnem.

Postup přípravy: Z psa se okrájí sádlo, které se může později použít na průdušky, a maso se odblaní (totéž platí i tehdy, když připravujeme jehněčí kýtu, ačkoliv o blahodárném vlivu jehněčího sádla na respirační systém jsem nikdy neslyšel).

Psa (či kýtu) řádně nasolíme, napepříme a natřeme rozmačkaným česnekem. Prošpikujeme klínky slaniny a uzeného masa, které napřed dáme do mrazáku, aby byly tuhé a snáze se do masa vnořily.

Psa vložíme do pekáče do lůžka z nakrájené kořenové zeleniny, posypeme citronovou kůrou, prohodíme tymiánem a rozmarýnem a podlijeme vývarem. Přikrytý pekáč dáme do trouby a pečeme při teplotě 160 stupňů tak dlouho, dokud pes nezměkne.

Je potřeba občas kontrolovat, jestli pustil dost šťávy, a pokud ne, podlijeme pivem (desítkou, ne dvanáctkou, protože jinak to bude hořké). Když je maso měkké, pekáč se odklopí, trouba se rozhuláká na 200 stupňů a pár minut počkáme, než se udělá kůrčička.

Hotový pes se podává s chlebem.

Magor: Květáková polévka pro děti i tatínkovu kocku

Miluju polévky a na kocku jsou jako dělané. Nesnáším futrování (nadneseně „zahušťování“) pokrmů moukou, jíškou a podobnými hovadinami. Už ve třinácti letech na letním táboře jsem měl skvělý pocit za klučičí část oddílu, že jsme dokázali na lesním palouku na otevřeném ohni uvařit bramboračku s čerstvými hříbky, ve které stála lžíce i bez jíšky, zatímco holkám bylo skrz vodu vidět na dno kotlíku (i s jíškou). Krom toho se mi jíška vždy zdrcla.

Základem dobré polévky je někdy maso a vždycky zelenina. V sobotu po pátečním koncertě vařívám kromě masových vývarů (jsou na dlouho) raději zeleninové, obzvlášť mám rád květák či brokolici.

Květáková polévka pro děti i tatínkovu kocku

Ingredience: hlávka květáku či brokolice, mrkev, celer, petržel, cibule, stroužek česneku, směs koření Dětská vega bez E!Eček, muškátový oříšek, bobkový list, nové koření, jemnější klobása nebo tyrolský špek, extra panenský olivový olej, mléko, pro jistotu trochu víceprocentní smetany, pepř, sůl.

Postup přípravy: Sobotní ranní probuzení před dvanáctou nám jasně signalizuje, že jsme se včera neflákali. Po pár minutách a skotských střicích dokonce většinou zjišťujeme, že jsme před půlnocí skoro zachránili osud lidstva, nebýt těch kořalek na závěr.

Nicméně rodinka už je chvíli po snídani a hladová a očekává od nás výrony kulinářské a kocovinové obrazotvornosti. Pokud máme plnou lednici zeleniny, vše dočasně spasí polévka (a malé pivo ještě před ní).

Všichni členové rodiny nám dle svého věku a schopností pomohou s očištěním zeleniny. To je nejpracnější část celé akce. Pak do největšího hrnce, co máme, nalijeme vodu a naházíme halabala všechnu celou zeleninu vyjma květáku, který halabala nakrájíme, a to včetně kmínku, vyřadíme jen opravdu ztvrdlý kus od kořene. Přidáme dětskou vegu či bio zeleninový bujón a asi půl hodiny vaříme.

Pokud nás ten den už nečeká pracovní či intelektuální výkon, ve chvilce volna ztrestáme další malé pivko, zajisté však ve vzniklé pauze připravíme maso na gril.

Klobásku nebo tyrolský špek na pánvi osmažíme, až pustí šťávu, zakápneme extra panenským olejem. Šup s tím do hrnce. Vývar z koření přidáme do vývaru zeleninového. Tamtéž nastrouháme asi půl velkého muškátového oříšku osobně dovezeného z Karibiku, který vše zázračně navoní a zjemní.

Polévka se nám blíží udělání se a to je ta správná chvíle pro kouzlo: odstraníme cíbu, česnek (pokud se nerozvařil na total) a všechnu kořenovku. Mrkev posekáme na kolečka a vrátíme, kam patří. Vezmeme kuchyňský nebo ruční robot a polovinu polopolévky rozmělníme na maděru. Jen tak, abychom ji maděrou dokonale zahustili, ale ještě zůstala čitelná kolečka mrkve či střídky květáku. Dle vzniklé konzistence doladíme přidáním mléka či vícevoltážní smetany — já to kombinuji. Na závěr provaříme.

Celé to vypadá jednoduše, ale bez mouky a jíšky to není sranda trefit. Velká švanda je naopak oběd a to, co následuje po něm: napereme si teřichy a spraveni jídlem i pivem se už po půl druhé v sobotu odpoledne můžeme vrátit k záchraně osudu lidstva.

Vrána: Chobotnicový salát

Je mi přes třicet a bubnuju u Tří sester. Jezdíme hrát do světa a právě jsme v Manchesteru, který je sice ve vnitrozemí, ale díky plavební strouze je spojen s mořem. Moře miluju, rád dovádím v divokém příboji a obdivuji mořskou floru a faunu. Tu především na talíři. Ochutnávám ryby všeho druhu a taky řasy v různých salátech a nejvíce pak pokrmy sestávající z mořských plodů…

Když už jsem v tom Manchesteru, který je sice ve vnitrozemí, ale de facto u moře, tak si objednávám pravý přímořský salát a ignoruji Fanánkovu poznámku: „Neslyšel jsem, že by byl Manchester významným lovištěm slávek jedlých“.

Číšník přede mne staví mísu plnou všelijakých chapadélek, nožiček a hlaviček a já se pouštím do hodování.

Dojím a po tváři se mi rozlije blažený výraz. Mořské plody od opravdového moře — to je moje! Ještě to tak zalít jedním točeným, ale už není čas, spěcháme, máme koncert. Platíme, zvedáme se od stolu a v žaludku mi podivně škrundá.

První „lehké uplivnutí“ přichází hned na schodech z hospody. Po padesáti yardech už házím první parádní šavli. Cesta do klubu se mění v šavlový tanec prokládaný parlandy, kdy nadávám na manchesterské mořské plody.

Chobotnicový salát

Ingredience: chobotnice, kořenová zelenina, sůl, pepř, nové koření, červená cibule, jarní cibule i s natí, česnek (když máme, tak i česneková nať), bílé víno, pažitka, olivový olej, bílý balzamikový ocet, cukr, citronová šťáva.

Postup přípravy: Pokud jsme koupili chobotnici už vykuchanou a zmraženou, máme ušetřeno spoustu práce. Pokud jsme ulovili chobotnici čerstvou, musíme ji napřed zbavit vnitřností, inkoustového váčku, očíček, zobáčku, sépiové kosti — prostě ji „obrátit naruby“. Pak se s vykuchanou chobotnicí musí minimálně třicetkrát praštit o zem, aby změkla. Pokud je nám to blbé, dáme ji na noc do mrazáku, kde změkne sama.

Celou chobotnici vložit do papiňáku, přidat sůl, pepř, nové koření, trochu kořenové zeleniny, cibuli, česnek, krapet bílého vína a dolít vodou. Může se přidat i korkový špunt — jde o fígl přímořských kuchařů, kteří tvrdí, že korek napomáhá změknutí masa. Chobotnice se bude vařit asi čtyřicet minut.

Zatím nakrájet na proužky červenou cibuli, cibulovou nať, česnekovou nať a pažitku.

Připravit si nálev z olivového oleje, bílého balzamikového octa, cukru, pepře, soli a několika kapek citronové šťávy.

Když je chobotnice uvařená, horkým nálevem z papiňáku na cedníku spařit červenou cibuli.

Celou chobotnici nakrájet na drobné kousky a smíchat se všemi připravenými ingrediencemi tak, aby v nich kousky masa neplavaly, ale aby byly obalené.

Hotový salát dát alespoň na hodinu do lednice a před podáváním ho načechrat, protože v lednici se nejen naleží, ale i slepí.

Podávat s opečenou bagetou pokapanou olivovým olejem.

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno