Klub Roxy se za 20 let stal legendou pražské kulturní scény

Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 se v Česku otevřel svobodný prostor pro široké spektrum kulturních aktivit. Jedním z průvodních znaků té doby tak byl i překotný vznik nových hudebních klubů. Jen v Praze jich byly desítky a například Bunkr, Rock Café, Radost FX či Újezd se staly neodmyslitelnou součástí atmosféry hlavního města. Výsadní postavené na pražské klubové scéně má i klub Roxy, který se poprvé otevřel 13. června před 20 lety. A zatímco euforická atmosféra 90. let odezněla a některé kluby úplně zmizely ze scény, Roxy navzdory řadě problémů stále žije.

Jak vypadal klub Roxy

Rozlehlé a zdevastované sklepení v Dlouhé ulici získala Linhartova nadace jako náhradu za prostory pod někdejším Stalinovým pomníkem, kde těsně po sametové revoluci pořádala kulturní akce. V prostorách domu byly původně ateliéry FAMU, kino, restaurace a taneční sál, v němž se kdysi konaly slavné pražské bály. Nadace v čele s architektem Janem Mayerem zde chtěla budovat multifunkční kulturní centrum, které mělo podpořit českou nezávislou produkci.

Po odčerpání vody ze zatopených prostor podzemního sálu a po alespoň nejnutnějších stavebních úpravách klub zahájil provoz koncertem hardcoreové legendy Fugazi, na který dorazilo přes tisíc lidí. O několik týdnů později vystupovali v Roxy například i Plastic People. Ohlas byl velký a klub začal získávat mezi mladými lidmi dobré jméno.

Co se zde odehrávalo, než se klub Roxy stal hudebním klubem?

Promítaly se zde filmy, vystupovala nezávislá divadla, pořádaly výstavy mladých umělců, prim ale hrála od začátku hudební produkce. Dramaturgie začínala s tvrdými rockovými a punkovými kapelami, postupně se však začala orientovat převážně na taneční hudbu. Zdejší taneční party byly legendární a věhlas Roxy se projevil zvýšeným zájmem turistů, což s sebou neslo i vyšší ceny. V roce 1998 se klub rozšířil o galerii NoD v prvním patře a experimentální prostor pro divadelní, filmové či audiovizuální produkce.

V roce 2002 se Prahou přehnala zničující povodeň, která se nevyhnula ani Roxy. Voda zaplavila prostory do výše šesti metrů a zatopila celou podzemní část s hlavním sálem a barem. Během rychlé rekonstrukce tak alespoň fungovaly horní prostory, kde ale nebylo možné pořádat koncerty.

Provozovatelé Roxy však měli i jiné problémy – zejména noční hudební party totiž byly příčinou mnoha stížností okolních obyvatel. Vedení klubu se snažilo situaci zklidnit, provedlo důkladné odhlučnění hudebních prostor a návštěvníci dokonce nemohli vycházet ven na ulici a zpět. Stížnosti však neutichly a klub byl nucen svůj program v pozdních večerních hodinách částečně omezit.

Loni v lednu dokonce po kontrole ze strany stavebního úřadů, hasičů a hygieniků rozhodl stavební úřad Prahy 1 o ukončení provozu klubu. Již po necelém měsíci však byly nedostatky odstraněny a Roxy mohlo znovu otevřít.

Linhartova nadace byla založena v roce 1987 a v roce 1990 byla zaregistrovaná ministerstvem vnitra. Během své existence podporovala a organizovala celou řadu kulturních akcí a projektů z oblasti alternativní kultury. Nejznámějšími byly prostory pod Stalinovým pomníkem a právě experimentální prostor Roxy. Nadace má ve znaku má okřídleného slona, který má symbolizovat slogan „Je snazší naučit slona létat, než provozovat nadaci v Čechách“.

zdroj: (ČTK) – Tomáš Miřátský rmi

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno