Opuštěné dítě, které v Guatemale trpělo vážnou nemocí, si adoptovala americká rodina, aby nezemřelo samo. „Měla jsem 16 let, když se moje rodina přestěhovala do Guatemaly.
Do té doby jsem žila svůj americký sen. Tímto krokem jsem však udělala obrat o 180 stupňů a začala jsem se na svět dívat ze zcela jiné perspektivy. Můj život vypadá úplně jinak než život mnoha amerických teenagerů. Neučila jsem se řídit, hrát volejbal ani chodit ven s přáteli.
Namísto toho jsem si užívala opékání marshmallow v činných sopkách nebo sledování operací v místních nemocnicích, držení rukou 11letých dívek při porodu a hledání domovů pro opuštěné děti.
Ale mám-li být upřímná, jedna moje část by chtěla žít americký sen. Jedna moje část toužila po jeho pohodlí. Než jsme se přestěhovali do Guatemaly, moji rodiče adoptovali pět dětí. Těžko jsem se přizpůsobovala. Nebyla jsem ani jedním z nich. Byl jsem něco mezi tím.
Dokud mi někdo nezavolal. „Je to 10-měsíční holčička. Je nemocná,“ řekli nám. „Vezmu ji,“ řekla jsem bez váhání ao několik okamžiků později na naše dveře zaklepala sociální pracovnice s holčičkou zabalenou v oranžové dece.
Vysvětlila, že dítě bylo opuštěno kvůli své nemoci. Nezůstalo jí nic, dokonce ani jméno. A nežila by dlouho.
Pokračování na další straně