Brzy jsme se dozvěděli, že trpí hydrocefalem, vzácnou formou hydrocefalu, při které zcela chybí obě mozkové hemisféry. Měl jen 3% mozku. Dny plynuly s magnetickou rezonancí a návštěvami nemocnice, až jsem jednoho dne požádala soud, jestli bych si ji mohla adoptovat a dát jí jméno.
„Její rodina ji nechce. Zřejmě nebude žít dlouho a pokud ano, nebude mít normální život. Proč vám na tom tak záleží?“ zeptal se mě soudce. Podívala jsem se na dítě a řekla jsem jí, že se o ni postarám a zdůraznila jsem, že její život stojí za to, i když jí zbývá jen pár dní.
Opuštěné dítě žilo krátce, protože mělo vážnou nemoc, ale dostalo hodně lásky. Dala jsem jí jméno Emma Lee. Emma znamená celá a úplná a Lee je moje a maminino druhé jméno. O krátký čas později malá Emma opustila mé ruce a předala se do Božích rukou.
Narodila se bez naděje, ale zemřela s velkou láskou. Pokud jsem ji držela v náručí, dozvěděla jsem se, že ne každé dítě s touto nemocí je jako Emma. Většina dětí jako Emma zůstává k smrti sama. A to jsem nechtěla.
Od té doby jsme si adoptovali děti s různými speciálními potřebami. Některé s námi zůstaly déle, jiné zemřely téměř okamžitě. Ale máme to štěstí, že jim můžeme nabídnout alespoň lásku a objetí na tak dlouho, jak jim zůstává.
Po dlouhém vyřizování papírů a poznávání zákonů o adopci v Guatemale jsme se nakonec stali pětičlennou rodinou a adoptovali jsme si dvě úžasné děti. Našeho dvouletého chlapce čeká ještě mnoho operací, ale je to bojovník, zatímco naše malá má krátkou životnost a my se snažíme, aby se cítila dobře.
Naše třetí dítě je naše biologické dítě… Miluje naše další dvě děti a oni ho také milují.“