Vězněná členka ruské punkové skupiny Pussy Riot Naděžda Tolokonnikovová považuje prezidenta Vladimira Putina za nulu a jeho systém za porazitelný. Neplánuje trvalý odchod do ciziny a zatím ani zapojení do ruské politiky, aby nerozšiřovala řady politických diletantů ve své zemi. Uvedla to v tajném rozhovoru pro německý hudební magazín Musikexpress, v němž vylíčila i svůj život za mřížemi.
Možná poslední interview s dvaadvacetiletou hudebnicí před jejím odchodem do trestní kolonie, kam ji spolu s další členkou Pussy Riot Marijou Aljochinovou za protiputinovskou výtržnost v pravoslavném chrámu poslal moskevský soud, získal Musikexpress přes její právníky, kteří z vězení propašovali odpovědi Tolokonnikovové na otázky časopisu.
Navzdory dvouletému trestu vystupuje mladá žena v rozhovoru sebevědomě a nezlomeně. Je přesvědčena, že započatou „válku“ proti Putinovi a jeho systému může se svými kolegyněmi vyhrát. „On je nula. Je mnohem menší, než navenek působí,“ uvedla Tolokonnikovová. Prezidentova moc se podle ní opírá o kontrolu médií, s jejichž pomocí obelhává lidi.
Berlín 12. října (zpravodaj ČTK) - Že by natrvalo odešla z Ruska, si ale matka čtyřleté dcery neumí představit. „Moje spojení s ruskou kulturou je příliš velké,“ uvedla. Ráda by však na Západě studovala třeba politické vědy. Bez dostatečného vzdělání se nechce zapojit do politického života ve své vlasti a založit tam například stranu. „V ruské politice je už tak dost diletantů. Nechci jejich řady ještě rozšiřovat,“ poznamenala.
Jako už před soudem zopakovala, že punkovou modlitbou „Bohorodičko, vyžeň Putina“, kterou Pussy Riot zahrály v únoru krátce před prezidentskými volbami v moskevském chrámu Krista Spasitele, hudebnice nechtěly urazit věřící. Kremlem kontrolovaná média ale podle ní jejich protest označila za rouhačství. „To vůbec neodpovídá pravdě. Většina lidí se necítila dotčena naším vystoupením, ale tím, co z toho udělala putinovská média,“ tvrdí.
Co ji čeká v trestní kolonii, nemá představu. V moskevské vazbě podle ní panuje pevný režim: budíček v 06:00, noční klid ve 22:00. V mezidobí prý hlavně píše, čte a debatuje se spoluvězeňkyněmi o politických a sociálních tématech. „Na televizi se nedíváme, časopisy nemáme. Bavíme se o trvalých hodnotách, literatuře, Bohu a homosexualitě,“ přiblížila Tolokonnikovová.
Na cele má k dispozici železnou palandu, železný noční stolek a jeden stůl. „Jíme jablka a pomeranče, které nám poslali naši příznivci. Za to jsme jim nekonečně vděčné, protože jídlo ve vězení ‚je z psího tuku‘, jak se u nás říká, tedy je nepoživatelné,“ doplnila.
Za mřížemi do kontaktu s dalšími dvěma vězněnými kolegyněmi nepřišla. „Izolace,“ napsala k tomu stručně. Třetí členku kapely Jekatěrinu Samucevičovou pustil odvolací soud tento týden podmínečně na svobodu, zatímco Tolokonnikovové a Aljochinové potvrdil srpnový dvouletý trest.
Nejmladší z této trojice soudní lékaři diagnostikovali vícenásobnou poruchu osobnosti. Strach z toho, že ji internují v psychiatrickém zařízení, ale prý neměla. „Potom, co byl člověk ve vězení, mu přijde strach z blázince jako vtip,“ uvedla Tolokonnikovová.
fln mik