RECENZE: Death Cab For Cutie – Kintsugi (2015) – Tak trochu unaveně

Death Cab For Cutie

Indie scéně znalým se při vyslovení Death Cab For Cutie vybaví vysoko posazený hlas Bena Gibbarda a minimalistické aranže hlavního kytaristy Chrise Walla, baskytaristy Nicka Harmera a bubeníka Jasona McGerra.

Washingtonská kapela za dva roky oslaví dvacet let na hudební scéně. Ještě před letošním výročím ale stihli vydat osmou studiovku s podivným názvem „Kintsugi“. Jak se poslouchá?

Z úvodního odstavce vyplývá, že Death Cab For Cutie tvoří čtyři stálí muzikanti. To byla pravda do března letošního roku. Uskupení totiž opustil Chris Wall, který stál u samotného zrodu kapely v roce 1997. Svůj odchod ale plánoval již delší dobu, ostatně už během nahrávání „Kintsugi“ anoncoval, že po dokončení alba zamíří jinam. Projevil se avizovaný odchod také na povaze desky? Tak trochu. Ale hezky popořadě.

„Kintsugi“, což je název pro tradiční japonské umění spočívající v opravování hliněného nádobí směsí zlata, stříbra a platiny, je nástupcem čtyři roky staré „Codes and Keys“, její produkce se vůbec poprvé člověk zvenčí a to hned Rich Costey, jehož rukama prošly kapely takových jmen jako Muse, Foo Fighters, Foster the People a další. Deska vznikala v kalifornském Burbanku a naleznete na ní celkem jedenáct skladeb, dohromady zabírajících 45 minut stopáže.

První skladbou desky je „No Room In Frame“, čtyř minutový postupně a příjemně gradující opus, vytvářející zvláštně melancholickou atmosféru. Po očekávání nastaveném první skladbou by ale člověk očekával pořádný rozjezd, kterého se mu v „Black Sun“ rozhodně nedostává, ba naopak, ta spíš uspává. Lepší tempo a zajímavější kompozici má „The Ghosts of Beverly Drive“, v níž naplno uslyšíte Wallovu výraznou elektrickou kytaru.

Death Cab For Cutie se na „Kintsugi“ rozhodli servírovat dva druhy písní – pomalé, jemné a trošku nudné a rychlejší zábavnější. Čtvrtá „Little Wanderer“ reprezentuje první skupinu. Následující „You’ve Haunted Me All My Life“ se však vymyká oběma. Je pomalá, plná rozporuplných pocitů, úzkostí a neutěšené lásky. O něco podobného se snaží i do druhé půlky uvádějící „Hold No Guns“, při které uslyšíte jen kytaru a zpěv Bena Gibbarda. Nás však skladba po hudební stránce nezaujala.

Sedmá „Everything’s A Ceiling“ naopak působí svěže a netradičně, což ostatně platí i pro následující píseň „Good Help (Is So Hard To Find)“, kteroužto vnímáme jako vrchol celé nahrávky. Death Cab For Cutie jsou v ní na hranici radosti a smutku, na jedné straně hraví, na té druhé zamyšlení a vážní. Výsledný mix pak představuje neuvěřitelně zábavnou píseň. To samé se daří i skladbě deváté s názvem „El Dorado“. Ta totiž disponuje netradiční melodií, přestože její lyrická náplň s ní nekoresponduje. Právě v těchto kombinacích nás Death Cab For Cutie bavili nejvíce.

Poslední dva songy rozhodně neurazí, ale ani nenadchnou. Naleznete v nich všechny tradiční postupy kapely. A právě tak lze ostatně charakterizovat celou desku. Ta obsahuje pár světlých okamžiků, avšak většinu šedých a nevýrazných, které ničím nepřekvapí. „Kintsugi“ navíc jako celek působí poměrně monotónně a jednotvárně, protože Gibbardův vokál je natolik výrazný, že by potřeboval daleko více obměn a experimentů, aby nepůsobil na 45 minut hrající hudbě pokaždé jinak.

Interpret: Death Cab For Cutie

Album: Kintsugi

Datum vydání: 31. 3. 2015

Délka alba: 45 minut

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno