Jak dlouhý by měl být rozestup mezi deskami kapely? Dva, tři, čtyři roky? Anebo dokonce jeden či osm? Ať už si budete myslet cokoliv, každé hudební uskupení na to bude mít názor odlišný. Třeba američtí Modest Mouse s novinkou nespěchali, a proto ji a jejich poslední řadovku dělí celých osm let. Vyplatilo se čekat? Na takovou otázku vám samozřejmě odpověď hned dát nemůžeme, ale slibujeme, že vám ji na konci recenze určitě sdělíme.
Modest Mouse nedávno oslavili dvacet let na hudební scéně. První desku vydali již v roce 1996, a přestože je hned nekatapultovala mezi hudební špičku, vyšlapali si díky ní cestičku k nahrávkám jako Good News for People Who Love Bad News či We Were Dead Before the Ship Even Sank, na nichž nalezneme jedny z nejznámějších písniček kapely vůbec – za všechny jmenuje třeba Float On, Dashboard či Fire It Up.
Aktuální deska nese název Strangers to Ourselves, obsahuje celkem patnáct songů a bude vám hrát celých 57 minut. Více než slušnou stopáž otevírá pochmurná a tajemná Strangers to Ourselves, s aranží ne nepodobnou tvorbě Pink Floydů. U dvojky Lampshades of Fire už budete vědět, že jste doma – chytlavou melodii okořeněnou řízným hlasem jste už mohli slyšet dříve, protože píseň byla jedním ze singlů uveřejněných ještě před vydáním desky.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že právě tady to Modest Mouse pořádně nakopnou a budou šlapat dopředu, opak je pravdou. Přichází pomalá Shit in Your Cut, následovaná naprosto nepovedeným a do desky absolutně nezapadajícím experimentem s názvem Pistol. Ansel je pomalu se rozjíždějící melancholickou baladou, na níž navazuje pravděpodobně největší hitovka nahrávky The Ground Walks, With Time in a Box, kombinující pravidelné tempo, roztříštěný zvuk kytary a unikátní hlas Isaaca Brooka. Paráda.
Druhou polovinu otevírá Pups to Dust, další několikavrstevná pomalejší balada gradující pomalu, ale jistě. Sugar Boats je groteskně znějící vypalovačkou pouťových sešlostí, Wicked Campaign zase nevýraznou šedou myší desky. Kompozice Be Brave naprosto perfektně ladí s její náladou a námětem – zadrhávající hlas, v refrénech křičící s expresionistickým děsem funguje skvěle, stejně tak jako v identicky laděné The Tortoise and The Tourist.
Folkovou God Is an Indian and You´re an Asshole Modest Mouse stvrzují svůj americký původ, protože v jejím nabádání k jízdě na koni si okamžitě představíte vyprahlé mohavské pouště a osamoceného jezdce. Pořadové číslo čtrnáct nese skladba s názvem The Best Room jakoby bilancující desku, prolíná se v ní totiž hravost se smutkem. 57 minut hudby končí pošmurným, ale atmosférickým opusem Of Course We Know.
Strangers to Ourselves je moc pěknou deskou a to především kvůli své rozmanitosti, pestrosti a poctivosti, s jakou byla nahrávaná. Určitě jste si v průběhu recenze všimli, kolik adjektiv pro charakterizaci jednotlivých písní jsme použili. I to reflektuje, jak různorodí Modest Mouse na novince umí být. Cítíme z ní radost z hraní a zároveň snahu vytvořit opravdu fungující a atmosférické skladby.
Byť to v několika písních úplně nevyšlo a deska je možná celkově trochu pomalejší, rozhodně nenudí. Nejedná se o nahrávku na první poslech, ba naopak, první poslech vám dost možná vůbec nic neřekne. Zkuste to ale podruhé, potřetí, počtvrté… a uvidíte, že ji na chuť na konec přijdete. Pak vás čeká jízda na melancholické a přesto radostné vlně, která za to stojí.
Interpret: Modest Mouse
Album: Strangers to Ourselves
Datum vydání: 17. 3. 2015
Délka alba: 57 minut
Hodnocení: 75%