Londýnští něco-jako-post-punkeři The Maccabees minulý rok oslavili jubilejní desátý rok na hudební scéně. Letos pro své fanoušky a i všechny ostatní připravili zbrusu novou, v pořadí již čtvrtou řadovou nahrávku, vycházející pod názvem „Marks To Prove It“. Dokazují na ní Londýňané, že na to mají? To se dozvíte v recenzi.
„Marks To Prove It“ je pestrá deska. The Maccabees se na ní pohybují v několika polohách, z nichž jsou patrné vlivy žánrově spřízněných kapel. Eponymní úvodní skladba řinčivým zvukem kytar a svižnějším tempem připomene Sonic Youth, „Kamakura“ jemnější kompozicí a minimalistickým stylem zase odkazuje k Death Cab For Cutie. „Ribbon Road“ jakoby vypadla z desky Interpolu, což platí i o syrové, leč atmosférické kytarovce s ladnými pianovými motivy „Spit It Out“.
Britové zpomalují teprve na páté a nádherné baladě „Silence“, v níž se ticho stává součástí nejen obsahu, ale i struktury písně samotné. Do druhé poloviny nás uvádí „River Song“, až filmově pojatá skladba, jež ale ve finále budí dojem spíše nepovedeného a lehce utahaného experimentu než celistvě fungující melodie. Ve „Slow Sun“ The Maccabees opět citují Death Cab For Cutie, dělají to však podmanivým a nesmírně citlivým způsobem, což ústí v jeden z nejsilnějších kousků desky.
Nahrávka se celkově nese spíše v pochmurném duchu. Pětice prvních skladeb ve vás vyvolá depresivní stavy velmi snadno a že existuje něco jako štěstí, se dozvíte teprve na osmé „Something Like Happiness“, postupně gradující stadiónovce s výrazným refrénem. Následující „WW1 Portraits“ lehce zapamatovatelným kytarovým riffem připomíná tvorbu Two Door Cinema Club, přičemž závěrečná dvojice pokračuje v tom, co započalo „Silence“ – zvláště „Pioneering Systems“ je až nervy drásající melodií, jejíž klavírové motivy se vám pod kůži zaryjí prakticky okamžitě.
„Marks To Prove It“ má dvě tváře. Tou první je ta rockovější, jež dominuje především první polovině desky a v níž jsou The Maccabees jako doma – řízný punkový zvuk přímočaře zprostředkovává dravou a čirou energii. Ta druhá je netradiční a ne tak snadně stravitelná – kombinuje totiž postupy lineární s těmi atypickými zvláštním a ne úplně nejpřístupnějším způsobem. Přijdete-li ale mnohdy až psychedelickým výplodům na chuť, desku si užijete naplno.c