Roger Waters a jeho hudební úspěchy

Druhým nejúspěšnějším albem všech dob s 50 miliony prodaných kusů je deska kapely Pink Floyd Odvrácená strana Měsíce (The Dark Side of the Moon) z roku 1973

Lví podíl na ní měl, mimo jiné jako autor většiny textů, baskytarista a skladatel Roger Waters, který 6. září oslaví sedmdesátiny. Jako někdejší leader této britské kapely se Waters do rockové historie zapsal i jako průkopník obohacování koncertů vizuálními efekty a psychedelickými videoprojekcemi.

Album „The Wall“ Rogera Waterse

Nejslavnějším Watersovým hudebním „dítkem“ (složil většinu hudby, texty i navrhl obal) je jedinečný projekt The Wall (Zeď).Pod tímto názvem je v rockových encyklopediích zapsáno dvojalbum z roku 1979, několik turné Pink Floyd i Waterse na sólové dráze, film z roku 1982, k němuž psal scénář Waters a jeho život, či charitativní koncert v Berlíně, na němž v červenci 1990 na 350.000 lidí zpívalo „Strhněte tu zeď“.

Člověk raději potlačuje bolestivé zkušenosti, které pak používá jako cihly ve zdi,“ vysvětlil Waters, jehož „zeď“ vystavěly mimo jiné neurotická matka, odlidštěný vzdělávací systém (ve filmu znázorněný dětmi padajícími do mlýnku na maso), či tlak na úspěšnost v rock-byznysu. Z části hraný a z části animovaný hudební film The Wall je plný symbolických obrazů – květiny se mění v ostnatý drát či z útrob holubice míru se rodí strašlivý orel. Je i válečným mementem člověka, jehož otec padl ve válce dřív, než se Roger v září 1943 v Cambridgi narodil.

Antimilitaristické je i další „floydovské“, ale autorsky jen Watersovo, album The Final Cut, jež bylo inspirováno válkou Británie s Argentinou o Falklandy. Tato deska, nahraná v roce 1982 již jen v tříčlenné sestavě (bez Richarda Wrighta), byla Watersovou derniérou u Pink Floyd. Na pódiu se s nimi pak sešel až v červenci 2005 při koncertu Live 8 proti chudobě.

Po odchodu z kapely Waters zažaloval její zbývající členy kvůli jménu Pink Floyd, na něž si činil nárok coby autor většiny skladeb. Spor nakonec prohrál, ale v jiné soudní při získal práva na svůj vynález – nafukovací prase, které ale Pink Floyd používali na svých show dál, jen z prasnice udělali vepře.

Sólová dráha Rogera Waterse

První sólové album po odchodu z kapely nahrál Waters v roce 1984 (The Pros and Cons of Hitchhiking), mimo jiné s kytaristou Erikem Claptonem. Tři roky nato se vydal na turné s další deskou Radio K.A.O.S., zatímco „Floydi“ pořádali koncerty se svým novým albem Momentary Lapse of Reason. „Soutěžím sám se sebou a prohrávám,“ zhodnotil tehdejší situaci Waters, jemuž za pravdu dali i fanoušci a hudební kritici.

Watersovou zatím poslední sólovou studiovou desku je album Amused to Death z roku 1992, inspirované válkou v Perském zálivu. Už tehdy Waters několik let pracoval na rockové opeře z doby francouzské revoluce, jež měla pod názvem Ça Ira (To půjde) premiéru v roce 2005, kdy vyšla i na CD. Retrospektivou toho nejlepšího z Watersovy kariéry je dvojalbum In The Flesh Live, nahrané v roce 2000 během stejnojmenného turné.

V červnu 2002 koncertoval třikrát rozvedený Waters poprvé i v Praze, kde s ním, stejně jako i při dalších návštěvách, hrál na klávesy jeden z jeho tří potomků – syn Harry

Podruhé zavítal Waters do ČR v roce 2007 v rámci turné The Dark Side of the Moon. V roce 2011 v pražské O2 areně symbolicky postavil a zboural svou proslulou Zeď, stejně jako letos v srpnu, kdy předtím v Malostranské besedě vystoupil jeho syn Harry s kapelou Harry Waters Quartet.

Celou kariéru se Roger Waters, který se sám nazývá socialistickým kapitalistou, vyjadřuje k aktuální politické situaci. Například nedávno vyzval v otevřeném dopise rockové hvězdy z celého světa ke kulturnímu bojkotu Izraele.

zdroj: Šárka Nobilisová rmi

 

 

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno