Rozhovor s Nick Cave & The Bad Seeds

Přinášíme zajímavý rozhovor s Nickem Cavem, kterého původně v eng verzi vyzpovídal Sally Stratton. Nick Cave v něm přibližuje svůj tvůrčí proces a vznik svého skvělého nového alba Push the Sky Away.

Nick Cave koncert v České republice 2013

Jak zní živě se svou skupinou The Bad Seeds uslyšíme v České republice 22.11 v pražské Tipsport Aréně na Výstavišti, kde nám představí své, již patnácté album Push the Sky Away, které vychází 18.února 2013.Fanoušci se mohou samozřejmě těšit i na největší hity.

Jak vznikalo vaše nové album? Nakolik dokumentuje Váš současný život v Brightonu?

Alba nahrávám tak, že si určím datum, kdy s nimi začnu. Nemám s sebou žádnou kopu poznámek, začínám úplně od nuly a tentokrát jsem s sebou měl také pouze prázdný zápisník. Vyrobila mi ho jedna dívka ze Sydney, když slyšela, jak si se stěžuji, že ty běžné se při skládání, položené na piána, zavírají. Tento proto navrhla tak, abych mohl hrát a zároveň zpívat z otevřeným zapisníkem, a tak jsem ho prázdný vzal do studia a začal skládat.

Ten zápisník byl nakonec klíčový v procesu tvorby alba a skončil jako dokumentace psaní těchto písní. Vždy jsem při písních, které skládám, trávil mnoho času výzkumem, takže existují strany a strany mých poznámek, ve kterých se písně rodily. Když se dostali do bodu, kdy jsem je považoval za připravené, přepsal jsem je psacím strojem na dopisy starých knih – vytrhl jsem je, popsal a přilepil zpátky. V těch knihách tak vznikly anatomie písní a byly úzce spjaty s tím, kde jsem v té době byl – v mé pracovně v Brightonu. Skládání trvalo dlouho, část proběhla v létě, kdy jsem psal venku na terase, což je v písních občas zmíněno. Takže v konečném důsledku je ta nahrávka o určitém čase a místě, ale na jisté úrovni zároveň i o povaze skládání. Často to jsou písně o procesu skládání songů, který zpívám.

Jak se obsah Vašich zápisníků přemění na skladby?

Začali jsme s dvěma, třemi „nástřelami“ ještě před tím, než jsme šli do studia. A to neznamená práci na skladbách, ale jen nás tří-čtyř posedávajících a hrajících. Všechno jsme to zachytili a Warren a já jsme to poslouchali, vyhodili 90% a nechali kousky, které zněly, jako že by mohli mít nějaký potenciál. Vzal jsem si je s sebou a používal jako základ pro zpěv. Tak jsem získal jakousi atmosféru pro texty, ale ještě to nebyly písničky. K těmto nahrávkám se pak nepřibližujeme, dokud se nedostaneme do studia, neposadíme se a neřekneme si „teď jdeme na tento song“ a hrajeme ten groove nebo co to je. To tvoří pouze základ, v podstatě akordy, a podle nich to nahráváme.

Některé z těch skladeb jsme ani nehráli celé, například Higgs boson Blues, tuhle skladbu jsem nikdy nezpíval celou, neboť je to skladba o putování, je to pouť v textu i v hudbě, která se postupně pomalu buduje. Jde o pocit, že nevíme, kam daná píseň směřuje, to bychom ztratili, kdybychom to celé víc zkoušeli. Takže hudebníci následují zpěv a ani já vlastně nevím, co má zpěv dělat: mám jen soubor textů, které zároveň zpívám. Takže při většině nahrávání je přítomen pocit novoty, dobrodružství a spontánnosti.

Co určuje, zda bude nový projekt albem s Bad Seeds nebo Grinderman?

Cokoliv, co dělám, je skládané specificky pro konkrétní projekt. Takže sedím v pracovně a píšu písně pro další album Bad Seeds. Nestane se mi, že „ach, to je takové grindermanovské“ a že bych odkládal věci stranou pro skupinu Grinderman, prostě tak nepracuji. Nesnažil jsem se napsat nic, co by bylo alespoň vzdáleně jako Grinderman, takže i když jsem začal psát něco, z čeho jsem měl grindermanovský pocit, přestal jsem s tím.

Nick Cave: „Chci lidi na chvíli vtáhnout do jiného světa“.

Toto album je zaplněné množstvím ženských postav, máte pocit, že má více ženského úhlu pohledu?

Myslím, že v tomto albu je tolik ženského aspektu ne pro to, co jsem do něj přinášel, ale spíše čeho jsem se zbavoval. Dělal jsem tolik věcí s Grinderman a napsal jsem Bunny Munro, což jsou všechno věci zabývající se mužskými věcmi. Byli to mužské nahrávky, neurotické, sexuálně nabité. Takže když jsem seděl a skládal a začal přemýšlet tímto způsobem, nechal jsem to tak a snažil jsem se najít jiné věci. Psaní je na určité úrovni erotickým cvičením, neboť jde o žití představy, je to transformace a to mě zajímá. Takže hádám, že jsem při některých věcech použil feminino perspektivu.

Jsou postavy Vašich písní založené na skutečných lidech?

Řekl bych, že jsou jen mnou skuteční a pokud píšu o své ženě – což dělám často – nic o své manželce nevím. Trávím s ní hodně času a ona tráví hodně času se mnou, ale nejsem si jist, zda opravdu víme něco o tom, co se děje uvnitř toho druhého, nemyslím, že někdo z nás to skutečně ví. Takže když píšu o své ženě, ve skutečnosti píšu o tom, co na ní pozoruji ze svého pohledu nebo pokud píšu o jejím pohledu na věci, jsem to jen já oblečený jako moje žena. (Smích) A myslím, že je to stejně se všemi písničkami: je to o vydání se do toho imaginativního prostoru, který je přeměněný o to, kdo jsem, na něco jiného.

A co na to Vaše žena?

No, taková je dohoda, ne? Faustovská dohoda mezi umělcem a múzou – ve vztahu není nic svaté a vše je nakonec sdílené. Možná se stát nesmrtelným v nějaké písni, každý posvátný moment je strávený a vyvržený jako píseň. Toto album se jí moc líbí, nikdy jsem ji neviděl více něčím zasaženou tím, co jsem udělal, a je na něm dost, i na obalu.

Myslíte, že míchání skutečného a vymyšleného světa pomáhá publiku interpretovat si písně podle svých osobních zkušeností?

Všechno je svým způsobem přemleté představivostí a změněné na něco jiného. Ale je to autentické, ve smyslu, že cítím silné spojení s tím, o čem píšu, a chci, aby lidé při poslechu mých věcí byly na chvíli vtaženi do jiného světa, a když přestanou poslouchat, mohou dále pokračovat v tom svém. To hledám i když se jdu podívat na něčí obrazy. Pokud jdu a vidím díla El Greca, jsem vtažen do určitého světa a určitého vidění věcí – prodloužené těla a tak – jeho vidění,  jak on vnímá věci. Ale přináší to i spoustu věcí pro mě a doufám, že nějakým menším způsobem i to, co dělám já, má tu schopnost.

Ovlivňují Vaše vedlejší projekty tvorbu písní?

Když člověk souhlasí, že udělá cosi, co vlastně neví jak dělat, jako například psaní scénářů, zpočátku si říká „jasně, zkusím to a napíšu scénář“. Napíšete to a jste celý „hej, já to vím!“ a je v tom určité vzrušení. A pak napíšete další, „OK, teď už vím, jak se to dělá“ a zjistíte že jste zasraný scenárista. (Smích) Takže vás to odvádí od skutečné práce, což je the Bad Seeds, odvádí vás to a je to úleva vrátit se zpět. Dělal jsem na Lawless, filmu, který nakonec zabral tolik času – tolik energie, spousta bojů s množstvím lidí s různými agendami – než jen  sedět v místnosti s klukama z Bad Seeds, hudebníky, kteří říkají na zcela jiné úrovni, s přáteli, kteří kromě hudby nemají žádnou jinou agendu, byla taková úleva, že to ani neumím říct. Takže snad to přináší zpět radost z hraní hudby.

Jaký vliv má Warren Ellis na to, jak zní Vaše hudba?

S Warrenem teď spolu děláme na všem a je to zvláštní spolupráce a speciálně pro mě je velmi plodná. Pracujeme na hudbě k filmu a je to pro mě čest – nemyslím to tak, že „je to pro mě hojnost čest pracovat s tímto člověkem“ – ale opravdu, být v tomto bodě mé hudební kariéry a mít někoho, s kým mohu spolupracovat, kdo umí přinést něco nového, posouvat mě a znovu to celé otevírat, je darem z nebes. Jsem a vždy jsem byl spolupracovník, vždy jsem na hudbě pracoval s jinými lidmi. Ale nikdy jsem nepracoval s nikým tak intenzivně jako s Warrenem, to, co přinesl do tohoto alba, je obrovské a je spoluautorem všech skladeb spolu se mnou. Ale ve smyslu, kde všechny ty zvuky bere, to je pro mě záhada. Myslím, že do určité míry to je záhada i pro něho samého (smích), protože když se ho zeptáte „co je tohle?“, Zdá se, že neví nebo nechce odpovědět.

Myslíte si, že lidé jsou stále ochotni poslouchat celá alba od začátku do konce?

Nyní je to právežně většinou jen o singlech. Lidé si nějakou skladbu najdou na Youtube nebo kdekoliv a to jim stačí. Většinu lidí už tak moc nezajímá album jako celek. Někteří umělci s tím stále dokáží zaujmout a myslím, že zde stále budou mít své místo, ale pro většinu, bohužel, je to zbytečný formát. Můj manažer, když slyšel toto album poprvé – přišel do studia a zahráli jsme mu to – na konci řekl: „Takže vy očekáváte, že lidé si sednou a 40 minut budou poslouchat celé tohle album.“ A já jsem řekl, že ano. On na to „OK, v pořádku, tak na tom musíme máknout“ – vnímal to jako výzvu. Už to není samozřejmá věc, je to opravdu výzva, protože už se to tak nedělá, lidé na to nemají čas.

Nick Cave: „Dobrá píseň je taková, která zůstává stále živá“.

Bad Seeds jsou na hudební scéně už nějakých 30 let, v čem spočívá tajemství Vaší vytrvalosti?

Bylo zvykem uhánět plnou parou vpřed a lidé postupně odpadávaly, ale zdá se, že nyní se to otáčí. A tak lidé jako Barry Adamson, který odešel z kapely už dávno, ale udržovali jsme kontakt, tak jako s většinou, jsou zpět – řekl jsem „Chceš přijít a hrát basu?“ a on „Jasně, určitě.“ Oslovil jsem i Blixe, aby přišel a zahrál si na tomto albu a on velmi chtěl, ale nakonec nemohl přijít. Ale teď to je svým způsobem tak, že the Bad Seeds, minulost i současnost, tvoří komunitu, ne jen spousty bývalých členů.

Je po těch letech a 15 albech těžké vybrat, co se bude hrát na koncertě?

Musíte zjistit, jak hrát písničky živě a to je zcela jiná věc, protože ty songy znáte a musíte zabránit tomu, aby ztuhly. Některé můžete udržet naživu – jsou skladby, které jsem udržel živé 30 let jako The Mercy Seat. Vždy ji mohu vytáhnout na koncertě a nezáleží na tom, čím procházíme nebo jaký typ hudby teď hrajeme, vždy můžeme hrát The Mercy Seat. A vždy to vyjde jinak a zůstává to živé, což je myslím důkazem dobré písně. Jiné písně prostě zemřou, skončí velmi rychle, nemají to cosi, ve skutečnosti to nejsou dobré skladby a zjistíte to, když je hrajete živě. Takže se naučíte 30 písní a zahrajete 15 z nich.

Co pro Vás znamená živé vystupování?

Koncertování je jeden ze způsobů, jak se stát někým jiným, než ve skutečnosti jste. Myslím, že všichni to pravděpodobně chceme dělat, nebo být toho schopni, v čemkoli, co děláme. Pokud dokážeme něco dělat dobře, cítíme se jistým způsobem povzneseni. A když vyjdete na pódium a děláte to před spoustou lidí, cítíte to velmi intenzivně. Cítíte to tak na velmi krátký, kompaktní čas a pak to už necítíte. Ten pocit, že jste se stali někým jiným, někým lepším – je vyčerpávající procházet touto transformací každou noc, noc za nocí. Na konci toho všeho si chcete jen pustit telku (smích) a nic z toho neřešit a hlavně neřešit samasebe. To je ten hlavní problém s turné, skutečně, že se tak velmi soustředíte na sebe samého.

Hrajete nyní množství koncertů, mnoho z nich vyprodaných – těší Vás nadšení posluchačů z tohoto turné?

Lidé jsou fakt nadšeni, že the Bad Seeds znovu hrají živě a je po tom opravdová poptávka. My jsme tím byli skutečně překvapeni. Nesledujeme takové věci, ve skutečnosti jsme poslední lidé, kteří se dozvědí, jaký můžeme mít účinek na lidi. Nikdo vám to neřekne, takže je to vždy překvapení, když to zjistíte. I když se říká, že je jakási obroda živé hudby, ve skutečnosti je docela těžké v těchto časech něco vyprodat.

zdroj: rozhovor s Nickem Cavem udělal Sally Stratton, překlad Janička pro EP

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno